V úterý 2. srpna 2005 proběhl on-line rozhovor s Richardem Krajčem.
Třebaže nejširší popularitu si letos osmadvacetiletý Richard Krajčo získal coby rocker a frontman kapely Kryštof, má za sebou i šestileté úspěšné působení na divadelních prknech a před kamerou. Donedávna byly jeho parketou převážně postavy neukotvených floutků a rozpolcených rebelů všeho druhu – od Kristiána v Brabcově Krysaři až po Hamleta. Role, kterou mu nabídl režisér Vladimír Morávek ve svém připravovaném snímku Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, je ale dosti odlišná. Krajčo si zahraje prostoduchého dobráka Mareše, který je bezmezně oddán přátelství s bezcharakterním Hrubešem (v podání Jana Budaře). Kvůli své doposud největší filmové figuře změnil Richard Krajčo svůj zevnějšek k nepoznání: přibral na deset kilogramů, nechal si narůst vlasy a při natáčení navíc nosil výrazný umělý chrup.
Krajčo pochází z Havířova a tamější prostředí patrně formovalo i jeho často zmiňované sociální cítění. Jeho životní směřování se zprvu ubíralo cestami, které neměly s herectvím mnoho společného: na slušné úrovni hrál fotbal, vyučil se elektrikářem silnoproudých zařízení, v roce 1993 založil skupinu Kryštof (tehdy pod názvem The Kryštof). Teprve z prvního ročníku vysoké školy, ostravské fakulty informatiky, odešel studovat herectví na Janáčkovu konzervatoř. Brzy nato se poprvé objevil na televizní obrazovce v roli moderátora hitparády Medúza. První divadelní angažmá Krajčo získal roku 1998 v ostravském Divadle Petra Bezruče a velmi záhy byl obsazen do titulní role v inscenaci Hamleta – stal se tak vůbec nejmladším představitelem dánského prince v dějinách českého divadla a za svůj výkon získal Cenu Alfréda Radoka jako talent roku. Další výraznou shakesperovskou postavu vytvořil už na jevišti pražského Národního divadla, kde se pod režijním vedením Vladimíra Morávka objevil jako Merkucio v Romeovi a Julii. Divadelní publikum jej zná také z rolí cynických manipulátorů a příživníků (v inscenacích Černé mléko v Kolowratu či Láska a porozumění v Ungeltu).
Frajeři s bohémskými rysy ho provázejí i v jeho filmové kariéře. Na velkém plátně debutoval roku 2003 po boku Ester Geislerové a za volantem červeného kabrioletu jako rozjařený ženich Kristián v experimentálním Krysaři režiséra F. A. Brabce – filmu natočeném na Silvestra během pouhých čtyřiadvaceti hodin. Režisér Juraj Jakubisko mu svěřil roli ve své erotické šarádě Post Coitum. Richard Krajčo v ní ztvárnil postavu rockera Adama, který žije v ustavičném kolotoči střídání partnerek a je tak posedlý vlastní svobodou a nezávislostí, až nakonec šťastně skončí v manželském přístavu. V letošní novince Jiřího Svobody Sametoví vrazi pro změnu ztělesnil vedlejší úlohu Igora Chvalkovského, jedné z obětí orlických vrahů. Ve velmi riskantní scéně, v níž se Krajčo nenechal zastoupit kaskadérem, ho jeho herečtí kolegové Michal Dlouhý a Jan Dolanský nahého zamotali do drátěnky a zvedli nad zábradlí orlické přehrady. Na svou první velkou filmovou roli však Richard Krajčo dosud čeká; možná se jí stane právě Mareš v již zmiňovaném filmu Vladimíra Morávka.
Hlavní role mu však náleží ve všech aktivitách jeho hudební skupiny Kryštof, se kterou dosud vydal tři desky: Magnetické pole, V siločárách a Mikrokosmos. Z jejích písní jako Lolita či Obchodník s deštěm se staly často hrané a oblíbené hity. V roce 2001 se Krajčo (spolu s Kryštofem) pustil do nevídaně otevřeného konfliktu s televizí Nova: při svém vystoupení při přímém přenosu z vyhlašování výsledků Českého slavíka si všichni členové kapely přelepili ústa páskou na protest proti hraní na playback. Krajčo tím ještě více podtrhl svou image rebela, která ho v divadle, filmu i televizi provází od jeho hereckých začátků.
