Milí teenageři, život je veselý, má však svá pravidla, která je radno ctít. Buďte tedy v pohodě, bavte se a hledejte lásku, ale taky pilně pracujte; buďte ambiciózní a snažte se vyniknout, soutěžte však poctivě a nepodvádějte; s dívkami hrajte fér hru; pokud budete stoupat výš, nezapomínejte na přátele, které jste měli, když se vám moc nedařilo… Takové a podobné signály vysílá americká komedie Rande měsíce režiséra Grega Coolodge (společně s Domem Calame a Chris Conroy je i spoluautorem scénáře).
Příběh filmu se odehrává v supermarketu, který nabízí široké možnosti využití: spoustu atraktivního prostoru k obratnému manévrování s nákupními vozíky i zákoutí, v nichž se lze v pracovní době aspoň na chvíli zašít. Vždyť v takovém obřím obchoďáku mohou mezilidské vztahy praskat napětím, je tedy příležitost k akčním scénám i drobným, obratně vypointovaným komediálním situacím. Hrdiny filmu jsou zaměstnanci, jejichž pracovní oděv je vzorně nažehlený a srdce „na pravém místě“ – tedy alespoň u těch, kterým bylo v příběhu předurčeno kladné znaménko.
Sympatický zaměstnanec Zack (Dane Cook), chodí pozdě k píchačkám a odbývá práci. Vzorný prodavač Vince (Dax Shepard) a jeho snažení, pracovní výkony i úhledný vzhled a především osobní ctižádost vykazují výsledek. V motivační soutěži supermarketu s přehledem a opakovaně vyhrává titul „zaměstnance měsíce“. Zack se mu posmívá, ale jen do té doby, než do prodejny přijde nová pokladní, půvabná dívka Amy (Jessica Simpsonová). Provází ji totiž pověst, že u ní má šanci pouze vzorný zaměstnanec měsíce. A tak musí Zack zaútočit na titul…
Komedie s poněkud schematickým (a předem vypočitatelným) vývojem děje i postav je ušita na míru vkusu mladší divácké generace. I když je snímek nabit situačním humorem, rozpustilými sekvencemi a pohlednými protagonisty, obsahuje také nepříliš skrytou moralitu; naštěstí bez nepříjemně zdviženého karatelského prstu. Užitečné životní pravdy opatrně dávkuje prostřednictvím rozverného příběhu. Napětí s akčními prvky obstarávají honičky (beze zbraní a nikomu nejde o život), pointa je přijatelná a smířlivá – uspokojí milovníky happyendů a podtrhuje výše zmíněné „mravní poslání“.
Film vládne svěžím tempem a diskotékovým rytmem, jež vydatně podporuje příjemná hudba Johna Swiharta. Nehledejme tu závažné moudrosti ani filmařsky experimentující výboje, vše plyne lehce, spíš po povrchu. I zmíněné mravní vzkazy jsou odesílány holubí poštou a mohou se po cestě zatoulat.