Původem novozélandská režisérka Jane Campionová se nikdy netajila svým zájem o vyhrocené sexuální motivy, ale většinou je dokázala spojovat s dramaticky silným příběhem. Vždy vynikala pečlivým smyslem pro evokaci prostředí, jeho vnějších atributů i přesně vystiženého uvažování, ať již se obracela k přítomnosti nebo k minulosti. Tak tomu bylo nejen v Pianu, ale zejména v Portrétu dámy. Její poslední práce, již plně spjaté s Hollywoodem, však vzbuzují přinejmenším rozpaky, neboť v nich převažuje chtěnost a vyumělkovanost výpovědi (např. Jako dým).
Ještě výrazněji se tento problém obnažuje v Pikové trojce, distributorem označené za "erotický thriller". Zcela pomíjí běžně očekávanou vypravěčskou dynamiku, volí vyprávění až únavně rozvleklé, snad chtěla lépe naznačit hluboký ponor do nepředvídatelných povah. Ono přiblížení tajů lidské psýchy je nesmírně fádní, veškeré zápletky i charaktery postav čerpají z obehraných žánrových klišé. Výsledkem je zdlouhavá nuda, marně předstírající důstojnost.
Do vášnivého vztahu mezi znepokojivě náruživým poldou Malloyem a mírně upjatou profesorkou literárních kursů Frannií znenadání vstupuje série brutálních vražd, končících rozporcováním oběti. Hrdinka se až s podivem oddává důmyslným sexuálním praktikám svého někdy až zlověstně přitažlivého milence (je ochoten "rozpálit" ji třeba i po telefonu), současně ji však sužuje rostoucí podezření, zda hledaným vrahem není právě on. Vybavuje si některé události, které by svědčily proti němu. Nespatřila zavražděnou ženu náhodně právě s ním v jednoznačně intimní situaci? Neměl maskovaný násilník na ruce stejné tetování - pikovou trojku - jako její milenec.
Campionová nešetří přibližováním sexuálních aktivit, otevřeně se o nich také mluví, felaci dokonce můžeme sledovat ve velkých detailech, avšak sebevětší otevřenost stěží zaručí diváckou přízeň. Vše, co Campionová s takovým zaujetím ukazuje, jsme již leckde viděli, a to se zdařilejším propojením do příběhu. V Pikové trojce si tak spíše všimneme dovedného nakládání se znepokojivě neustáleným obrazem, stále hledajícím co nejvhodnější výhled. Příznačné jsou záběry ústředních postav či dění skrze rozostřené popředí. Převažuje ruční kamera, která sice nijak nezdůrazňuje třesavý pohyb ani nepodniká složité průlety prostorem, ale počíná si, jako kdyby ustavičně hledala, co se skrývá pod snímaným zevnějškem. Kameraman Dion Beebe zdařile evokuje přirozené nasvětlení, působivě snímá zešeřelé místnosti i prostranství, dobře je vystižena nijak nezdůrazňovaná sešlost bytů i ulic.
Nepochybným překvapením je obsazení Meg Ryanové do hlavní role. Představitelka dosud proslavená spíše komediálně laděnými romantickými hrdinkami odvážně vstoupila na kolbiště sexuálních tlaků, sebeukájení i koitu, které jsou schopny podmanit si veškeré přemýšlení. Úspěšně překonala laškovné pohledy i úsměvy, jimiž dříve dojímala, nyní svému lakonicky prostému vystupování vtiskla především prohlubující se závislost na dosud nepoznaných slastech, od nichž ji nedokáže odpoutat ani jasně rozpoznaná hrozba, jak posléze nasvědčují závěrečné scény. Mark Ruffalo coby její partner již nedospívá k mnohoznačnosti, načrtává přímočarou, snad až příliš zjednodušující kresbu.
Film vznikl na podkladě knihy Susanny Mooreové, která se vedle režisérky podílela i na scénáři, ale autorkám se nepodařilo odstranit spekulativnost i ledabylost celého příběhu. Nad některými výjevy nezbývá než kroutit hlavou, některé dialogy se ocitají na hraně nezamýšlené směšnosti, umocněné všudypřítomnou vážností. Vedlejší postavy - zvláště Franniina sestra Pauline, posléze hrůzně zavražděná, dotěrný bývalý přítel John a mohutný černošský student - se nedočkají přiměřené pozornosti. Rovněž Franniiny vize, které se týkají dávného seznámení jejích rodičů (zprvu v nasládlé bruslařské idyle, později pod vlivem trýznivých zážitků v surreálně makabrózním provedení), jsou pouhou přídatnou ozdůbkou.
Ačkoli hrdinku osudově přitahuje osobnost jejího milence, samotná výpověď o této závislosti bohužel může fascinovat jen stěží. A nic nepomohlo, že na produkci se podílela jiná z hollywoodských hvězd, Nicole Kidmanová, která rovněž získala s milostnou vášní nemalé zkušenosti (viz tituly jako V moci posedlosti, Magická posedlost, Eyes Wide Shut).
