[Statistické údaje:] - Scénář: Franco Solinas, Fernando Morandi. Režie: Joseph Losey. Kamera: Gerry Fisher, . Hudba: Egisto Macchi, Pierre Porte. Hrají: Alain Delon (Robert Klein), Jeanne Moreauová (Florence), Suzanne Flonová (domovnice), Michel Lonsdale (Pierre), Juliet Bertoová (Janine), Francine Bergéová (Nicole), Jean Bouise (muž s obrazem), Louis Seigner a další. Barevný, 123 minuty. Francie, Itálie 1976. Uváděno v retrospektivě A. Delona na Febiofestu 2003.
Alaina Delona známe spíše z filmů zábavných, jeho doménou se staly zejména dobrodružné snímky (Černý tulipán, Dobrodruzi), ale čas od času vystoupí i v dílu divácky náročnějším - nejspíš proto, aby sobě i obecenstvu dokázal, že zvládne i složitější role. Takového jsme jej viděli např. v Gepardovi nebo ve Swannově lásce, nyní zásluhou Febiofestu ještě přibývá Pan Klein. V roce 1976 jej natočil režisér Joseph Losey - tvůrce známý z působivých komorních dramat jako Sluha, Za krále, za vlast, Tajný obřad či Posel - a věnoval se v něm tématu kolaborace Francouzů za druhé světové války. V době vzniku filmu se již jednalo o otázku zevrubně a nepříliš lichotivě zkoumanou i dalšími tvůrci, například Louisem Mallem.
|
Pan Klein samozřejmě není nějaká zjednodušená historka s černobílými charaktery, autorům se podařilo velice přesvědčivě postihnout nejistotu doby a její tísnivou atmosféru, kdy se každý další den očekával s obavami. Ukazuje, jak pro řadu lidí byla přijatelnější pštrosí politika - tvářit se, že nic nevidí, že to, co se kolem nich děje, se jich nedotýká. Takovým je na počátku i pan Klein, prosperující obchodník s obrazy, který vydělává na tíživé situaci bohatých Židů a výhodně od nich kupuje starožitnosti.
|
Delon výstižně naznačuje Kleinovo farizejské uspokojení, že vlastně pomáhá nebohým pronásledovaným. Jednoho dne však v poště nalezne židovské noviny, zaslané na jeho adresu. Jedná se o omyl, o shodu jmen, skutečný adresát již nejspíš nežije (což ovšem není jisté, jak se ukáže). Klein je ale stále posedlejší myšlenkou vypátrat co nejvíc o svém jmenovci, z počátku ovšem s motivací vyhnout se hrozícímu nebezpečí, že by mohl být považován za Žida. Nabízející se záhadná identita jej postupně natolik ovládne, že v závěru odmítne dokumenty prokazující jeho arijský původ a riskuje odvlečení do koncentračního tábora.
Loseyho film Pan Klein přináší znepokojivou výpověď o nepředvídatelných hnutích mysli. Titulní hrdina vykazuje zajímavý vývoj od příživníka na neštěstí jiných až k sebezničující zvědavosti proniknout do tajemství neznámého. Touha po zjištění, co skutečného Žida Kleina vedlo ke snaze zaměnit identitu osob (touha mstít se, nebo jen snaha zachránit si život?), je silnější než všechny sebezáchovné pudy. Tragicky absurdní situace (obdobný půdorys s vévodící fascinací cizí identitou využil nedlouho předtím i Antonioni ve filmu Povolání reportér) lehce koresponduje s kafkovským rozměrem - ovšem s tím rozdílem, že ji iniciuje sám pan Klein, že takovou se může jevit jen pro vnějšího pozorovatele, protože její strůjce si přesně uvědomuje její rozsah.
Na začátku vidíme titulního hrdinu, jak si zakládá na svém rasově vhodném původu, snaživě shání listiny o původu svých rodičů a prarodičů. Ale již odmítne podstoupit ponižující lékařské vyšetření, které by možná vneslo do celého případu okamžité jasno. Pan Klein chce dospět k zaručení svých práv zákonnou, úřední cestou a nepočítá s byrokratickým soukolím, do něhož dobrovolně vkročí. Úřady totiž začnou pana Kleina evidovat jako skutečného Žida (byť sám nesrovnalost oznámil) a začínají jej omezovat. Zprvu se mu daří podezření vyvracet, později však musí jen bezmocně přihlížet, jak mu konfiskují majetek a zařazují ho do seznamu osob určených k deportaci.
Losey natočil svůj snímek v pozvolném tempu, s důrazem na potemnělé interiéry a zklidnělé herectví (to se týká i Jeanne Moreauové, která se zde objevuje ve vedlejší roli). Delon postihuje svého hrdinu od prvotní přezíravosti a nevhodného vtipkování na židovský účet až k jakémusi osudovému soucítění, které se nejmarkantněji projeví v okamžiku, kdy zmlátí svého právníka. Ten totiž "pro jistotu" udal policii adresu Žida, s nímž se Klein chtěl setkat, aby se dověděl vysvětlení podivné záměny jmen. Losey v nenápadných, jakoby mimoděčných tazích načrtává stále houstnoucí atmosféru pronásledování francouzských Židů, které od drobných diskriminací spěje k transportům do koncentráků, aniž postižení lidé si dokáží představit hrůzu toho, co je očekává.
