Pach krve

Vlastně je to docela zábava - jakkoliv to může znít překvapivě. Málokterý žánr trpí takovou inflací jako adolescentní vyvražďovačky a v málokterém žánru je proto tak těžké přijít s něčím aspoň trochu uspokojivým. Pachu krve se jakýmsi záhadným způsobem daří být snesitelným bijákem, přičemž je zajímavé, že pro to vlastně není skoro žádný logický důvod.

Všechno je tu jako vždycky. Partička roštěnek s dokonale vypracovanými těly a chlapíků, co vypadají, jako by právě vyšli od svého stylisty, se ocitne uprostřed hlubokých lesů Západní Virginie, kde je jednoho po druhém začnou kosit zmutovaní burani. (Ano, zmutovaní burani. Je na tom snad něco divného?) Záminka? Jeden z chlapíků v perfektní značkové košili pospíchal na pracovní pohovor, nechtělo se mu stát ve frontě na dálnici a vzal to přes les. Tam potkal roštěnky a ostatní chlapíky, kteří si prostě udělali výlet, přičemž stejně jako on píchli o ostnatý drát. Ten tam nastražili právě burani, jejichž záminkou je, že mají hlad a že po generacích strávených v odlehlých kopcích vědí nejlíp, jak dobře taková pěkně naklepaná roštěnka chutná.

Viděli jsme to už tisíckrát, přičemž Pach krve do hry nepřihazuje absolutně žádné nové karty - a proto je tak překvapivé, že vlastně má své kouzlo. Chtělo by se říct, že je to způsobené tím, že si odpouští všechny ty provařené narážky a idiotské vtípky postVřískotové éry, ale Pach krve přitom obsahuje velice vtipné intro se dvěma nebohými horolezci, ze kterého tahle žánroznalecká nadsázka přímo kape. Nebo by člověk to kouzlo chtěl připsat nápadu použít coby vraždící element zmutované burany, jenže ti už si svých patnáct minut slávy užili ve filmech ze 70. let jako původní Texas Chain Saw Massacre nebo The Hills Have Eyes. Tady jsou navíc tak roztomiloučcí (vypadají jako skřetí komparsisté, kteří se do lesů Virginie omylem zatoulali z natáčení Pána prstenů) a tak komiksoví (degenerativně získali nadliskou sílu a odolnost vůči bolesti, považte), až by jeden řekl, že sleduje parodii, ale Pach krve se – jak již bylo řečeno – důsledně drží roviny až oldschoolově čistého, seriózního hororu.

Takže si nemůžu pomoct, mně Pach krve připadá jako nečekaně svěží dílko, i když nedokážu vysvětlit, kde se to v něm bere. Partička krásných mladých lidí je samozřejmě patřičně rozpárovaná a veze s sebou i jednu nezadanou, aby zbylo taky na hezouna, který se teprve přidá. Typologicky se šestice dělí na pár rádobydrsňáků (ti jdou do kytek jako první), pár zamilovaných těsně před svatbou (ano, ty by bylo taky škoda nechat na živu) a pár rozumbradů až seriózů (co se stane s těmi neprozradím, ale když řeknu, že závěr velmi okatě vzbuzuje naděje na druhý díl, můžete si to domyslet). Jsou tu obvyklé atributy jako pupkatý blbeček na zapadlé benzínové pumpě, vrakoviště aut či podivné dekorativní artefakty v domě buranů. Nechybí odkazy (někdy doslovné) na "buranské" klasiky jako Vysvobození nebo zmíněný Texas Chain Saw Massacre ani povinné scény jako "všichni tady umřeme!" nebo ošetřování zraněného hezouna. A když se běží kolem rozhledny, samozřejmě se na ni vyleze a ještě rozsvítí světlo, aby nebylo pochyb.

Tohle všechno mluví proti jakémukoliv kladnému hodnocení, ale jak říkám, Pach krve má jakýsi záhadný šmrnc. Snad za ním stojí lehce zvýšená hladina brutality (sekera v puse, uřezávání nohy pilkou, šíp do oka...), snad je to tím, že si ten film nehraje na událost jako nový Texaský masakr motorovou pilou, snad je to pro tu fajn muziku a pohledy skrz stromy, které pořád ještě vzbuzují pocit napětí... Režie začátečníka Roba Schmidta není horší než rutinní, na Elizu Dushku (Buffy, zabíječka upírů, Hodina pravdy) i na Desmonda Harringtona (Loď duchů) se taky dá dívat a velkým plusem jsou hlavně masky od Stana Winstona, který dělal na takových bijácích jako Terminátor 2, Vetřelci nebo Jurský park. A možná nejdůležitější je fakt, že Pach krve odsejpá v dosti zběsilém tempu bez zbytečných odboček.

Takže i když vám na tomhle nenáročném filmečku může plno věcí vadit (jako jednomu uživateli IMDb, který rozpřádá teorie o tom, kde je Máma Mutantová a proč nejsou ti burani nadrženější), nezmění to nic na tom, že Pach krve je v rámci žánru nadprůměrně zábavným kouskem. A pro Čechy se v něm navíc skrývá jeden otazník: opravdu jeden z buranů ve chvíli, kdy ve své chajdě hodí na zem první oběť, řekne naší mateřštinou "to bude dobrý, mám ji"?