Příběh filmu začíná 2. března 2007, kdy byly vyhlášeny výsledky mezinárodní soutěže o novou budovu Národní knihovny v Praze a představil se architekt vítězného návrhu Jan Kaplický a jeho studio Future Systems. Film jsme od té chvíle natáčeli sběrnou metodou dva roky. Hlavní postavou je sama Národní knihovna v podobě Kaplického návrhu, jíž dal autor jméno Oko nad Prahou. Tak se také jmenuje náš film.
Zveřejnění vítěze první mezinárodní architektonické soutěže vyvolalo nebývalý zájem veřejnosti, mediální diskusi odborníků, architektů, urbanistů i laiků. Janu Kaplickému se splnil sen, dostal možnost realizovat svou stavbu v rodné Praze. Na Letné, která byla magistrátem zvolena jako místo pro novou Národní knihovnu, jsem odmala vyrůstala a tak jsem se těšila, že mi nová budova bude vznikat přímo před očima a já budu s kamerou její růst sledovat. Po dvou měsících od rozhodnutí mezinárodní poroty, začal návrh nové knihovny veřejně kritizovat prezident Václav Klaus. Nadšení z projektu Jana Kaplického, se během okamžiku proměnilo v zápas. Nejvyhraněnější postavou v tomto dramatu se stal primátor Prahy Pavel Bém, jehož někdejší nadšená slova na adresu knihovny se ze dne na den proměnila v její odmítání. Magistrátní úředníci rozhodli, že se knihovna nebude stavět na letenské pláni. Původní scénář filmu se náhle proměnil v dramatickou veřejnou diskusi občanů, odborníků, a politiků. Pozorovala jsem, jak se Kaplického štěstí během několika měsíců zásahem vnější moci výrazně mění v trpké zklamání a údiv nad lží a špinavou hrou zmanipulovaných úředníků ve spolupráci s odpůrci knihovny. Jan Kaplický byl vystaven útokům a zpochybňováním stavby z nejvyšších politických míst, zároveň ale podporován příznivci, kteří se postavili na obranu autora, návrhu a proti mocenským manipulacím. Absurdní skutečností se stalo místo boje, autorova rodná Praha, kterou chtěl obohatit svým uměním. Sledovala jsem s kamerou, jak se jeho důstojná osobnost ocitla ve víru šarvátek, které nečekal a které nikdy dosud neprožil. Dojímala mě jeho odvaha říkat neslušným kritikům svého projektu pravdu do očí, zároveň jsem viděla, jak mu ubývá sil. Přitom sám říkával, že prožívá nejkrásnější období svého života. Mnohokrát jsem u něj mohla být se štábem v soukromí, kdy jsem ho viděla jako jiného člověka než onoho bojovníka na české veřejné a politické scéně. Vzpomínal na své dětství, s láskou mluvil o své matce, o svém otci, o třináctiletém synovi Josefovi z prvního manželství. V londýnském studiu Future Systems jsem natáčela Kaplického mladé spolupracovníky různých národností a jejich obdiv k jeho práci. Oženil se s filmovou producentkou Eliškou Fuchsovou, která mu byla v té době největší oporou. Skoro dva roky po vyhlášení výsledku soutěže ministr kultury Václav Jehlička projekt zrušil, protože se pro něj nenalezly peníze.Jan Kaplický a jeho žena nepřestávali bojovat za spravedlivý výsledek renomované mezinárodní poroty, za nejmodernější knihovnu v Evropě. Po necelých dvou letech bojů 14. ledna 2009 Jan Kaplický v Praze náhle zemřel na selhání srdce v den, kdy se narodila jeho dcera Johanka. Ve filmu se vzájemně prolínají tři linie. První je samotný zápas o knihovnu. Druhou je život a dílo otce návrhu knihovny, architekta Jana Kaplického. Třetí postavou je město Praha, místo nejrůznějších architektonických stylů, které obdivuje svět, ale též místo, které se nemůže až na výjimky chlubit architektonickým přínosem druhé poloviny 20. století a počátku století jedenadvacátého. K těmto třem postavám se vztahuje šestnáct aktérů příběhu, kteří vytvářejí situační vývoj dramatu. Na společenské, občanské a politické úrovni se ve filmu střetávají a vzájemně prolínají lidské vlastnosti: tvořivost, nadšení, bojovnost, lež, závist a nepřejícnost. Smrt Jana Kaplického zvýraznila potřebu člověka bojovat za duchovní hodnoty navzdory nepřízni neosvícených mocipánů. Osud architekta Jana Kaplického je varováním i pobídkou k tomu, abychom se nestali lhostejnými vůči lži a nespravedlnosti, jeho příklad nám dává odvahu jít v každé situaci za svým snem, za svou pravdou a přesvědčením a nenechat zvítězit lež a nepřejícnost. Film je obrazem současné české společnosti, jejího kulturního, politického, občanského a lidského potenciálu. Je zároveň vyznáním obdivu k odvaze a dílu slušného, statečného člověka Jana Kaplického. Olga Špátová, prosinec 2009
