Sportovní dokument Henryho Alexe Rubina (zároveň i kamera) a Dany Adama Shapira Murderball je bez debat jedním z nejlepších dokumentárních filmů letošního roku. Autorům se bez přemíry patosu a lítostivosti podařilo představit skutečné hrdiny mezi námi a navíc jim osud do cesty přihrál drama jak z Hollywoodu.
Murderball (přeložil bych jako „zabíjená“) vzniknul v 70.letech v Kanadě. Dva týmy a míč, cílem je dopravit míč s vozíkem za cílovou čáru na soupeřově polovině. Kvůli velkým sponzorům dostal sport později učesanější název kvadro ragby, nebo také ragby vozíčkářů. Pro hráče samotné je to ale pořád Murderball, a to vypovídá o jejich mentalitě - žádní uplakánci.
Samotná hra potom přezdívce plně odpovídá: hráči mají speciálně upravené vozíky a s vervou do sebe vrážejí až se převracejí. Kamera připevněná na konstrukci vozíků, navíc místy zrychlená, sděluje akci, pot a krev s naléhavostí neodbytného telefonu. Hvězdou amerického týmu je potetovaný mladík s bradkou a býčími rohy v očích - Mark Zupan. Kdysi usnul na korbě dodávky, se kterou pak jeho opilý kamarád Chris naboural, Mark z korby vyletěl a po pádu ochrnul.
Do filmu vstupujeme v roce 2002, kdy favorizované Spojené státy těsně prohrávají finále mistrovství světa proti outsiderovi z Kanady. Trenérem Kanady je přitom zarputilý a impulzivní Joe Soares, dříve skvělý reprezentant USA, který tak své svěřence vede proti bývalým spoluhráčům. Mezi Soaresem a Zupanem panuje nelítostná nenávist, která nabíjí film až do závěrečného paralympijského turnaje v Aténách.
Sport samotný ovšem v Murderballu funguje především jako efektní pozadí, instantní napětí a podklad pro břitké kytarovky. To hlavní se odehrává mimo hřiště. Dostáváme se blíž Zupanovi, který se stává vůdčí osobností amerického týmu i filmu. Nahlížíme do Soaresovy rodiny, vidíme jak tvrdě nakládá se svým synem Bobbym a později jsme svědky magické proměny jeho charakteru. Vedle Zupana nezůstanou stranou ani další členové amerického týmu, kteří upřímně mluví o sexu i každodenních trablích svého nového života.
V pozdějších stádiích začne filmem prosvítat Zupanovo přerušené a posléze obnovované přátelství s Chrisem. Zároveň sledujeme mladého motokrosového závodníka Keitha, který se po nehodě stal kvadruplegikem a po setkání se Zupanem se zdá, že jeho budoucnost je spojená s ragby.S trochou šibeničního humoru by se dalo říct, že kdyby byl Murderball hraná záležitost, měl by zaděláno na pěknou řádku Oscarů. Při natáčení měli autoři ohromné štěstí, ale to je prostě umění dokumentaristy, být ve správný čas na správném místě. Osud Joea Soarese je zachycen téměř jenom v obrazech, bez komentáře.
Výsostným uměním tvůrců Murderballu je střih. Conor O'Neill s Geoffreym Richmanem se trpělivě soustředí na své cíle. Zušeně ohýbají realitu jako vinylové zrcadlo, které ale nikdy nepraskne: malý Bobby telefonuje tatínkovi do zahraničí a doufá, že se objeví na jeho koncertě a sledujeme, jak se Bobby před koncertem připravuje, zatímco tatík spěchá aby koncert stihnul. Olympijský turnaj emočně správně vrcholí utkáním USA-Kanada, ačkoli „ve skutečnosti“ šlo pouze o semifinále. Jediným slabším momentem je přecitlivělá animace, která znázorňuje sen jednoho z hráčů.
Jinak je filmařská práce v Murderball precizní, dokonalá a se smyslem pro drsný humor blízký samotným protagonistům. Kolem a kolem jenom takový film si odvážní muži na kolečkových strojích zaslouží.
