Můj Nikifor

- Téma autor: red

Film o Nikiforovi, který patří mezi přední světové naivistické malíře, je poselstvím o přezíraném géniovi a schopnosti obětovat se pro druhého

Film o Nikiforovi, který patří mezi přední světové naivistické malíře, je poselstvím o přezíraném géniovi a schopnosti obětovat se pro druhého. Snad proto získalo dílo Krzysztofa Krauzeho přehršli ocenění v Polsku a přední ceny na letošním MFF v Karlových Varech.

Děj se odehrává v letech 1960-68 v horských lázních Krynici - a jak název napovídá, ve filmu je Nikiforovou rovnocennou postavou ten druhý - Marian Włosiński. Neúspěšný absolvent krakovské akademie se živí jako propagační výtvarník, do jehož pracovny jednoho dne vstoupí Nikifor a začne si tam malovat. Włosiński se ho už nezbaví, protože Nikifor nemá bydliště a domluva s ním je takřka nemožná. Když se ukáže, že má těžkou tuberkulózu, Marian se stane jeho poručníkem a jediným přítelem. Tomu už odmítá rozumět Włosińského manželka a odstěhuje se se dvěma dcerkami k matce do Krakova. Míjejí léta, Marian obětuje svůj osobní život péči o Nikifora, nakonec jej doprovází na velkou výstavu jeho díla ve Varšavě…

Nikifor je dnes nejznámější polský malíř, samouk s velkou intuicí, původem Rusín, jehož vlastní jméno Epifan Drowniak (1895-1968) znal jen málokdo. Už od dvacátých let bylo v Krynici možné vídat legendární postavičku, jak si rozkládá náčiní a maluje beskydské krajinky, k nimž přidává nádražíčka. Nebo maluje obrazy z vojenského prostředí, fantastické stavby či scény svatyň. A taky autoportréty, které však pojímal jako idealizovanou představu o sobě. Byl totiž malý, drobný a zanedbaný, navíc s takovou vadou řeči, že mu nebylo rozumět. Inteligenci prý měl slabou, zato vyvinutou obrazovou paměť a problematickou povahu. Nezbavil se zvyku žebrat, ani když už nabyl značný majetek. Své obrazy nejprve prodával jako suvenýry a podepisoval je Nikifor umělec. Brzy je začali sbírat znalci a už ve třicátých letech se o něm psalo. Roku 1959 měl výstavu v Paříži a velká přehlídka jeho děl (akvarelů, kvašů a pastelů) ve významné varšavské síni roku 1967 byla triumfem. Stal se čestným členem svazu výtvarníků a dnes v Krynici stojí Muzeum Nikifora…

Osudy naivních a svérázných malířů, jejichž jména obrostla mýty, jsou vděčným tématem filmů. Zpravidla nesou jména svých hrdinů - jako Frida, pojednávající o mexické malířce, nebo ze starší doby maďarský Csontváry Zoltána Huszárika, italský Ligabue Salvatore Nocity a gruzínský Pirosmani Georgije Šengelaji. Objevem knihy Příběh o Nikiforovi, který napsali Elli a Andrzej Banachovi, byla nadšena scenáristka Joanna Kos-Krauzeová stejně jako její muž, jenž několik let usiloval o prosazení filmu do výroby. (Krzysztof Krauze /1953/ je v Polsku uznávaným režisérem, jeho dva psychothrillery Pouliční hry /1996/ a hlavně Dluh /1999/ obdržely významné národní a festivalové ceny.)

Odklad realizace filmu umožnil důkladně přepracovat scénář a vybrat herce. Obtížné, zato velmi šťastné se ukázalo při obsazení postavy Nikifora. Po dlouhém hledání přesvědčil režisér k mužské roli pětaosmdesátiletou Krystynu Feldmanovou, známou dosud jen z mnoha desítek epizodních rolí (nedávno hrála v Králi Ubu Piotra Szulkina). V tomto případě byla důležitá nejen práce maskéra (nemocný, zanedbaný muž s poničenými nehty, chloupky v uších a několikadenním zárůstem na tváři), ještě náročnější bylo mentální převtělení herečky do muže s jeho nesrozumitelnou mluvou, divnými zvyky a chováním. Krystyně Feldmanové prý však byl Nikifor blízký: sama je velmi zbožná a neobvykle skromná. Proměna je pro nezasvěceného nerozpoznatelná - herečka se dokázala dokonale rozpustit ve fiktivní osobnosti. Vedle ní je přesvědčivý krakovský herec Roman Gancarczyk jako Marian Włosiński, netalentovaný malíř, ale člověk s trpělivou a obětavou povahou, který dokonce Nikiforovi umývá nohy. Jde tu o křesťanský symbol, pro polské věřící navýsost výmluvný. Na působivost díla má vliv volný rytmus vyprávění a kamera Krzysztofa Ptaka, jehož záběry postav i města v horském údolí nabývají plošný, svérázně barvitý charakter Nikiforových obrázků. Ty se pak před našima očima odvíjejí na závěr filmu…

Dokina.cz nabízí nejpřehlednější program kin na českém internetu. Programy kin sledujeme nejen v Praze a Brně, ale i v dalších městech, jako jsou Ostrava, Olomouc, Hradec Králové, České Budějovice, Plzeň a na mnoha dalších místech. Stejně tak vedle nejznámějších sítí Cinema City a Cinestar přinášíme i programy menších kin po celé České republice. Náš program kin je vždy kompletní a přehledný, takže snadno zjistíte, na jaký film a do jakého kina zajít.