Zprávu o tom, že se pianistka Sofia po mnoha letech osamělého života zamilovala do někoho mnohem mladšího, přijmou její tři dospělé dcery s potutelným zašklebením. V tu chvíli se však ozve zvonek a dřív, než stihne Sofia dcery varovat, zírají v předsíni na objekt matčiny lásky – českou studentku hudby Elišku. Španělské debutující režisérky Daniela Fejermanová a Inés Parísová natočily ženský film o ženách a pro ženy, jehož hlavním tématem není ani tak lesbický vztah, jako spíš touha po lásce a peripetie při jejím hledání, jež jsou bez ohledu na věk a sexuální orientaci společné všem jeho hrdinkám.
Skutečnost, že si jejich matka teprve na prahu padesátky připustila svou lesbickou orientaci a přivedla si domů ženu v jejich věku, je pro všechny tři dcery nestravitelná. Nejmladší Sol se tváří zpočátku ze všech nejtolerantněji, matčin comming-out však vytroubí do světa při rockovém koncertu své kapely. Už tak dost pošramocené manželství nejstarší Jimeny se ocitá kvůli napjaté rodinné situaci na pokraji rozpadu.
Nejvíce však zpráva o matčině nové lásce zasáhne prostřední neurotickou Elvíru, která se psychicky téměř zhroutí. Nejenže jí štve šéf nakladatelství, v němž pracuje, který místo aby ocenil její talent při psaní prvního románu, sníží Elvíře plat na polovinu. Nejenže ji psychiatr, který jí léta pomáhal udržovat křehkou psychickou rovnováhu, začne sexuálně obtěžovat. Teď ještě přijde matka se svou lesbickou přítelkyní a uvrhne Elvíru do takového zmatku, že si najednou není jista ani svou vlastní sexuální orientací. Proč měla vlastně dosud s muži takovou smůlu? Není náhodou sama lesbička? A pokud ne, proč se tedy brání návrhům muže, který se jí tak líbí?
Právě ve zobrazení hrdinek, zmítajících se v pochybnostech a hledajících své milostné štěstí i sexuální identitu, je celý snímek nejsilnější. Vedle toho je zde ale ještě druhá dějová linie, ve které se sestry pokouší zničit lesbický vztah, zahnat Elišku a přivést matku „k rozumu“. Tam se najednou opravdovost kamsi vytrácí. Ambiciózní film, který by se rád podobal snímkům slavného krajana obou režisérek Pedra Almodóvara, pak zcela pohřbívá selankovitý závěr, jako vystřižený z červené knihovny.
Přesto je Moje matka je na holky pozoruhodným snímkem, který rozhodně stojí za pozornost, a to zejména díky představitelce psychicky labilní Elvíry. Leonor Watlingová, která téměř celý Almodovárův snímek Mluv s ní prospala v kómatu, zde předvádí velmi sugestivní výkon. Za zmínku stojí také Rosa María Sardáová v roli matky, lavírující mezi milostným vzplanutím a pocitem mateřské odpovědnosti, a v neposlední řadě Češka Eliška Sirová v roli matčiny milenky. Mužům je ve snímku věnován minimální prostor, jejich postavy jsou pouze hrubě načrtnuté a na rozdíl od ženských hrdinek nám není ozřejměno nic z jejich pohnutek či pocitů.
Pro české diváky je snímek atraktivní i proto, že se část děje odehrává v České republice. To byl zřejmě jeden z důvodů, proč se dostal do české distribuce, přestože jeho světová premiéra proběhla již před dvěma lety. Za tu dobu stačil film získat několik cen na G&L (gay and lesbians) filmových festivalech. Stejnou šanci zaujmout má ale bezesporu i u heterosexuálně orientovaného publika.
