Na večeři, při níž se sešlo několik přátel, dorazí nečekaný host – půvabná Melinda, otřesená nedávným rozvodem a inklinující k sebevraždě… Je to námět na komedii nebo na tragédii? Tato otázka se stane jádrem sporu dvou spisovatelů, kteří nad sklenkou vína rozehrají každý svou verzi příběhu. Jeden vidí Melindu jako veselou vitální optimistku, jež se brzy vzchopí a začne opět užívat život plnými doušky, druhý ji vylíčí jako destruktivní neurotičku, vláčící za sebou minulost jako tíživý balvan.
Nový film neuvěřitelně produktivního Woodyho Allena splňuje řadu znaků typických pro jeho filmografii: je o lásce, o nevěře, o rozchodech a nových začátcích, o tom, jak žijí Manželé a manželky na Manhattanu, že možné je Cokoliv a Všichni říkají miluji tě… Melinda a Melinda je ale zároveň snímkem originálním a do značné míry překvapivým. V posledních letech se Allenovi příliš nedařilo a diváci na něj mnohdy chodili spíše z fanouškovství k jeho osobitému stylu. Ani jeho osvědčený recept, tedy komedie, v níž sám režisér hraje hlavní postavu, zpravidla neurotického režiséra, už příliš nezabírala.
V novém snímku ale spojil a propletl dva příběhy, z nichž komický je pouze jeden, a v žádném z nich se postava drobného stárnoucího režiséra se slabostí pro mladší ženy a nekončící partnerské dohady neobjeví. Tedy – ne tak docela. Plachý a nepříliš úspěšný herec Hobie, který se zamiluje do té veselejší Melindy, má s Allenovými postavami leccos společného. V jedné z nejvydařenějších scén, při níž Hobie přistihne při nevěře svou krásnou a ambiciózní manželku (mimochodem režisérku), již se zrovna chystal rozplakat sdělením, že jeho srdce již patří jiné, s přivřenýma očima Woodyho skoro zahlédnete. Will Ferrell dokázal napodobit jeho neurotický styl a přitom nesklouznout k pouhému imitování.
Největší herecký prostor dostala představitelka hlavní dvojrole Radha Mitchellová, která se jako jediná objevuje jak v komickém, tak dramatickém příběhu. Její Melindy mají nejen odlišný osud, ale jsou od sebe zřetelně rozeznatelné i gesty, mimikou, pohledem i výrazem, Mitchell jim oběma dokázala vtisknout osobitou přirozenost. Vedle ní se ve filmu objeví řada vedlejších postav, z nichž nejvýraznější je vedle již zmíněného Ferrella ještě Chloë Sevigny v roli ambiciózní a umělecky založené přítelkyně destruktivní Melindy a Chiwetel Ejiofor jako pianista, který oběma přítelkyním zamotá hlavu. Ve filmu od Woodyho Allena se poprvé objevuje Amanda Peetová; představuje ambiciózní asistentku režie Susan.
Snímek je po Allenovsku zahalen do zlatavých barev podzimního New Yorku a opět se tu setkáme s řadou symbolů, které prostupují oběma dějovými liniemi. Dalo by se namítnout, že komický příběh Melindy není zas až tak k popukání a tragický příběh neoplývá dramatičností. Že tradiční Allenova mnohomluvnost je v podání jiných herců přeci jen příliš upovídaná. Melinda a Melinda je však snímek originálně využívající paralelní kompozici a rozhodně se v Allenově filmografii neztratí. Někteří zahraniční kritici jej dokonce označují za nejlepší režisérův film posledního desetiletí.
