Manderlay se odehrává jen krátce po událostech z Dogville, tedy ve 30. letech 20. století. Grace (dříve Nicole Kidman, nyní Bryce Dallas Howard) tehdy gang samopalníků jejího otce na poslední chvíli vysekal ze šlamastyky v zakomplexované vesnici Dogville.
Nyní hrdinka spolu s otcem (Willem Dafoe) a jeho ozbrojenou suitou křižuje Spojenými státy. Jako bouře krajem se ženou za místem, kde by mohli zakotvit. Neúspěšně. Zbývá poslední naděje: Jih.

Otec sice Grace nabádá, že by se neměla plést do cizích věcí, citlivá hrdinka už ale následuje dívku k sídlu plantáže.
Tady Grace objeví, že Manderlay je živým reliktem strašlivých dob minulých: ocelovou pěstí a tlustou knihou nedotknutelných pravidel zde bílá stařena vládne černým otrokům. Ti jsou podle vlastností a fyzických dispozic pečlivě rozděleni do 5 kategorií.

Scénář, který jsem měl možnost před dvěma lety číst, byl vybroušený jako diamant. Příběh byl napnutý do velkolepého dramatického oblouku, bez jediné stránky navíc a s oběma hrstmi šibeničního humoru.

Stejně jako Dogville, i Manderlay bylo natáčeno v ateliéru a z právě vydané upoutávky je zřejmé, že von Trier použil podobně přísnou a divadelní formu, jako v prvním dílu trilogie.
Největší rozruch okolo realizace snímku vyvolalo plánované usmrcení živého osla. Kvůli tomu z natáčení odkráčel herec John C. Reilly. Pod mediálním tlakem nakonec von Trier záběry s oslem vystříhal, protože se chtěl vyhnout tomu, aby se o filmu mluvilo díky oslovi a nikoli pro jeho skutečné hodnoty.

Kromě Willema Dafoea se ve filmu objeví Danny Glover (Saw), a z Dogville přišli Chlöe Sevigny (The Brown Bunny), herec-režisér Jean-Marc Barr (To je mé tělo (Too Much Flesh)), Jeremy Davies (The Million Dollar Hotel), či německý matador Udo Kier.
Manderlay do sépiových tónů zabalil Anthony Dod Mantle, kameraman Dogville a také několika dogma-filmů (Rodinná oslava (Festen), Julien Donkey-Boy).
Lars von Trier bude s Manderlay v Cannes patřit opět k horkým favoritům hlavního programu a jenom doufám, že se tenhle film v ČR objeví dřív, než rok poté.
Premiéra ve Francii: květen 2005