V pátek 29. června 2007 začal 42. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech a opět zve tisíce zájemců.
Festival nabízí řadu osobností převážně hollywoodských osobností, které uvedou své filmy: herečka Renée Zellwegerová doprovodila Miss Potter, režisér George Hickenlooper osvětlí své záměry při natáčení Warholky. Oba filmy jsou nachystané do tuzemské distribuce – a takových bychom v programu nalezli více. Z dalších, většinou již méně známých tvůrců by měli dorazit například Monte Hellman, Ellen Pageová, Hal Hartley, málo pochopitelná je pozvánka pro Elia Rotha, tvůrce tupých vražednických krváků nazvaných Hostel. Naštěstí by měla též dorazit dcera režiséra Williama Wylera, klasika americké kinematografie, od jehož narození uplyne na začátku července 105 let. Na jeho počest bude uvedena ne právě reprezentativní trojice komorních „jižanských“ dramat Jezebel, Lištičky a Dopis, známých rovněž z někdejšího televizního uvedení. Ve všech vévodí uhrančivá Bette Davisová, která by příští rok oslavila sté narozeniny.
Festival zahájila komedie amerického nezávislého tvůrce Toma DiCilla Delirious, o osm dní později vše zakončuje projekce amerického soutěžního snímku Hezké sny od Jakea Paltrowa, s Gwyneth Paltrowovou, Penelope Cruzovou a Ewanem McGregorem. Mezi těmito póly festival nabídne stovky filmů, rozesetých jak do tří souběžných soutěží. Hlavní soutěž, soutěžní sekce Na východ od západu, mapující dění v bývalém komunistickém bloku, i soutěž dokumentů obsahují také tuzemské zástupce: Vratné lahve, Pravidla lži a Ztracenou dovolenou.
Připravna je i řada dalších cyklů. Například Fórum nezávislých nabídne panoramu nového německého filmu, chybět nemůže ani americká nezávislá tvorba, přiblížena bude tvorba Latinské Ameriky i Malajsie. Dočkají se příznivci krátkých filmů. Unikátní novinkou je obšírná přehlídka děl uvedených na festivalu v Cannes, doplněná vítěznými tituly z Benátek a Berlína.
Filmů sice bude představeno tařka nepočítaně, avšak jistě nastanou problémy s výběrem vhodného titulu. Zejména v soutěžích bude řada položek uvedena v mezinárodní či dokonce světové premiéře, takže případným zájemcům nezbude nic jiného, než aby se spolehli na popisy v katalogu. Tak sice zjistí sice (aspoň rámcově), o čem film pojednává, ale těžko vypátrají, zda má smysl se obtěžovat návštěvou.
Málokdy pomohou jména tvůrců (tipem například může být polský režisér Krzysztof Krauze se snímkem Náměstí Spasitele, oceněným již v Polsku). Zkušenost ovšem radí, že soutěžní zastoupení – alespoň v Karlových Varech – málokdy nabídne snímky mimořádné hodnoty. Jenže překvapení přesto může kdykoli vykvést. Může pocházet z Islandu (Severní blata) nebo Itálie (Saturno contro)… Může se vynořit z někdejších postsovětských republik…?
Za jisté vodítko můžeme považovat ohlas z jiných festivalů. Ten by velel neopomenout rumunské filmy, v poslední době mimořádně ceněné, byť sotva komerčně přitažlivé. Mungiův snímek Čtyři měsíce, tři týdny a dva dny, pojednávající o pokoutně chystaném přerušení těhotenství, dokonce zvítězil v Cannes! Dosti výlučné, ryze festivalové počiny, přirozeně ověnčené canneskými cenami, pocházejí z Ruska (Vyhoštění), případně Koreje (Dech, Skryté paprsky slunce). Snad se můžeme těšit na nejnovější dílo nestora italské kinematografie Ermanna Olmiho Centochiodi, pojednávající o osudovém míjení odvěkých humanistických kulturních tradic se současným neukotveným životem. Soudě podle úspěšnosti na dalších festivalech si skvěle vedou též čínské filmy: Zátiší vyhrálo v Benátkách, Tuyino manželství se prosadilo v Berlíně.
Nabídka je různorodá tematicky i žánrově. Vedle pochmurných, často těžkopádných studií osamění a beznaděje, lhostejnosti panující mezi lidmi, bychom se měli dočkat i cynických komedií: na některé děsivosti totiž ani jinak nelze hledět. Vypravíte-li se do Karlových Varů, nezbývá než popřát šťastnou volbu.
Aktuální informace k zahájení festivalu