Herecký veterán je už od padesátých let spjat s žánrem sci-fi. I dnes zůstává v povědomí díky své nejslavnější roli, panu Spockovi ze seriálu Star Trek. Populárního mimozemšťana si poprvé zahrál už v roce 1964 v epizodě Klec a (zatím) naposledy v Abramsově revivalu Star Trek (2009).
Leonard Simon Nimoy se narodil 26. března 1931 v Bostonu, stát Massachusetts, do rodiny ukrajinských emigrantů židovského původu Maxe a Dory Nimoyových. Herectví se na ochotnické bázi věnuje od svých osmi, universitní léta ale strávil studiem fotografie (University of California, Los Angeles) a pedagogiky (Boston College). Filmovému herectví se věnuje od padesátých let, debutoval v tragikomedii Queen for a Day (1951) a drobné role mu byly nabízeny po celou dekádu. Exotický vzhled jej předurčil k záporným postavám. Dočkal se celé záplavy úloh v béčkových sci-fi filmech: nalezneme jej v klasice typu Them! (1954) ale i zapadlých titulech jako Zombies of the Stratosphere (1952) nebo The Brain Eaters (1958). Získal i jednu hlavní roli, a to v boxerském dramatu Kid Monk Baroni (1952). Jeho hereckou dráhu přerušila jen vojenská služba, roku 1955 Nimoy armádu opouští s hodností seržanta. Pracoval též jako taxikář, prodavač ve zverimexu, uvaděč v kině, nebo výrobce limonády.
Ve filmu nedokázal Leonard Nimoy nalézt uplatnění, byla zde ale televize. Diváci si jej všimli v dobrodružném seriálu Sea Hunt (1958-60), anebo ve westernových sériích Wagon Train (1959-61) či Gunsmoke (1961-66). Ve své science-fiction kariéře pokračoval antologiemi The Twilight Zone (1961) a The Outer Limits (1964). A potom už přišel Nimoyův velký průlom: seriál Star Trek a v něm postava vulkánského prvního důstojníka Spocka, jehož charakterizují špičaté uši a suše racionalistický náhled na svět. Z pana Spocka se stala snad vůbec nejoblíbenější figura této vesmírné ságy a zároveň jediný hrdina, který prošel všemi fázemi seriálu. Vždyť se představil už v pilotní epizodě Klec (1964), tehdy jako člen posádky. V letech 1966-69 utvořil proslulý pár s šviháckým kapitánem Kirkem (William Shatner). Svého hrdinu namluvil v animované sérii (1973-74) a ztělesnil jej také v sedmi z celkových jedenácti celovečerních filmů – včetně posledního dobrodružství Star Trek (2009).
Ze stigmatu jménem pan Spock se herecká kariéra Leonarda Nimoye už nikdy neprobrala. Filmové úlohy získal jen dvě: ve westernu Catlow (1971) hrál lovce lidí Millera, ve sci-fi hororu Invaze zlodějů těl (1978) psychiatra a příznivce new age Davida Kibnera. Televize mu alespoň nabídla postavu mistra převleků Parise ve špionážní sérii Mission: Impossible (1969-71), ale také Morrise Meyersona, manžela izraelské ministerské předsedkyně Goldy Meirové (Ingrid Bergmanová), v životopisném snímku A Woman Called Golda (1982) – tato úloha mu přinesla nominaci na cenu Emmy. Převážně ale působil jako ikona v rozmanitých fantastických projektech, většinou v roli moudrého starce (pořad o paranormálních jevech In Search of…, 1976-1982; sci-fi Báječný nový svět, 1998; seriál Fringe, 2009). Značný ohlas vzbudilo jeho divadelní působení, například v Equusu nebo v monodramatu Vincent, věnovaném malíři Van Goghovi.
Nimoy úspěšně unikal do jiných uměleckých oborů: k filmové a divadelní režii, scenáristice, básnictví i hudbě. Vedle režie Star Treku III: Pátrání po Spockovi (1984) a Star Trku IV: Cestě domů (1986) působil jako úspěšný komediograf. Jeho největším hitem byl snímek Tři muži a nemluvně (1987); režíroval také veselohry Být dobrou matkou (1988) či Svátost manželská (1994). Vydal deset hudebních alb, devět knih poezie a také dvě literární autobiografie – I Am Not Spock (1977) a I Am Spock (1995).
Za svůj život byl dvakrát ženatý. V manželství se Sandi Zoberovou (1954-87) se narodila dcera Julie (*1955) a syn Adam (*1956), jenž působí jako televizní režisér. Jeho druhou ženou je herečka Susan Bayová (od 1988), sestřenice režiséra Michaela Baye (pro jehož snímek Transformers: Pomsta poražených, 2009, Nimoy namluvil robota Fallena).
