Dramatizace skutečného příběhu kluků z jižní Kalifornie Legendy z Dogtownu (Lords of Dogtown) Catherine Hardwickeové (Třináctka) je milým filmem. Režisérka však i ve svém druhém filmu profiluje spíše zručnou prací kamery (Elliot Davis) a střihu (Nancy Richardsonová), než nějakým obecnějším přínosem.
Novodobá historie skateboardingu začala na začátku 70.let, kdy se objevila polyuretanová kolečka. Umožnila pohybovat se na skateu podobně, jako na surfu. Na zpustlé pláži ve Venice v Kalifornii, na dohled rozervanému přístavnímu molu a potaggovaným slumům, provozoval surfař Skip Engblom s kolegy obchod Zephyr Surf Shop. Okolo krámu a dílny se motala kupa děcek, z nichž Skip později vybudoval Zephyr Skate Team. Tahle jedinečná parta (nejslavnější hvězdy: Jay Adams, Tony Alva a Stacy Peralta) změnila svým dravým, agresivním a surfem odkojeným stylem svět skateu do dnešní podoby. Sport sám současně vstal díky novým možnostem z mrtvých, začaly se pořádat soutěže a dovednost zephyrů neunikla managerům velkých firem. A Skip byl vždycky spíš bohém než obchodník a kluci byli vždycky spíš hladoví, než sytí. Firmy si kluky rozebraly a Skip zavřel krám.
Před 4 lety tuhle historii zdokumentoval ex-zephyr Stacy Peralta v dokumentu Dogtown and Z-Boys. Bylo to jako objevení Mavericks v Kalifornii. Šťavnatý styl, surfová estetika, neslýchané množství archivních materiálů, sepjatá příběhová linka. A právě sám Peralta se později chopil dramatizace osudu dogtownských outsiderů a napsal Legendy.
Jaký je mezi oběma filmy rozdíl lze překvapivě jednoznačně odečíst už z plakátů. Legendám z Dogtownu vévodí tři mladíci ve vanskách a se skateboardy v rukou. Vypadají jako tři hrdinové, tři pistolníci, členové rezolutní kapely… ačkoli jim nevidíme do tváří, vypadají sebevědomě, odhodlaně a jako z filmu. Na vizuálu k Dogtown and Z-Boys je mladý Jay Adams. Skrčený na skateu, brousí šílenou rychlostí asfaltku. Z té fotky mrazí.
Legendy z Dogtownu jsou v podstatě zdramatizováním klíčových situací z Dogtown and Z-Boys: Skip trénuje děcka. Děcka na soutěži. Děcka objeví vypuštěné bazény. Děcka na pokraji slávy. Děj je epizodický, a bohužel nepříliš zručně napsaný. Jednotlivé kapitoly spolu nesouvisí.
Kvůli smolnému osudu nejvděčnější figurou Skip (Heath Ledger)a díky Ledgerovu živelnému projevu (nalitý, v rozhalené havajce) i jeho fyzické převaze magnetizuje plátno. Superz jsou rozehráni v mainstreamovém stylu. Jay (Emile Hirsch) je nadaný, ale citlivý. Stacy (John Robinson) je nevinný outsider. Tony (Victor Rasuk) je hladová star. Je to trapná hollywoodská maškaráda. Pak je tu ještě Jayova sestřička (Nikki Reed), se kterou nejdřív chodí Stacy a pak Tony… a Jayův věrný side-kick Sid (Michael Angarano), který se dějem bloncá abychom viděli, že všichni nejsou tak úplně superz. Ostatní členové teamu se míhají jen v druhém plánu.
Kdo zná skutečnost, bude zcela zbytečnými dramatickými zjednodušeními pobouřen – viz jen Tony Alva. V Legendách je za mondénní hvězdu, pro níž je úspěch všechno. Z dobových rozhovorů i z dokumentu ale vychází naprosto jinak.
Hardwickeová má naštěstí cit pro atmosféru, do soundtracku vybrala solidní směs a tak se na to dobře kouká a celé se to hezky poslouchá. Máme tu pár vynikajících akčních záběrů – detailně zobrazené přednosti nových koleček – celých scén: Jayův nejlepší trik večera, vyplazený jazyk, výsměch, odchod, konec mejdanu. Na mysli vyvstane stejně emotivní moment z Dogtown and Z-Boys. Tam ale Peralta ukazuje Jaye, jak vjíždí do černého tunelu – mnohem působivější, mnohem přesnější. A tohle je ten největší problém Legend z Dogtownu: jak je ten film pěkný a milý, je úplně zbytečný. Naprosto. Jesti se chcete něco dozvědět o Dogtownu, zkuste Peraltův vlastní dokument, výbušný a agresivní stejně, jako skutečné legendy z Dogtownu.
Vlastně jednu novou informaci se z filmu dozvíte! Jay Adams už nesedí. Bůh zaplať.
