Letní romance s trochou smutku a trochou komedie. Velmi lehká, poněkud tahavá a jaksi nedopečená, asi jako soufflé, které se nevyvedlo, ale přesto ho musíte sníst.

Kay (Catherine Zeta-Jonesová) je šéfkuchařka a perfekcionistka. Vaření je její život, restaurace, kde pracuje je nejdůležitější věcí v jejím životě. Jiné věci ji až tak moc nezajímají. Na svoje schopnosti je právem hrdá. A proto ji rozčiluje, když se někomu nelíbí, jak vaří.

Život Kay se zcela neočekávaně změní jedno odpoledne, kdy má její sestra s dcerkou přijet na návštěvu. Kay zavolají z nemocnice, že sestra zemřela. A podle přání, které vyslovila v dopise hned po narození miminka, má být Zoe (Abigail Breslinová) svěřena do péče Kay.

Zoe je mnohem vychovanější a rozumnější než většina dětí jejího věku. Ale je pochopitelně zmatená, smutná a zvyklá na jiné prostředí i lidi. Ale snaží se. Kay se snaží také, ale její snahy se většinou míjejí účinkem. Děti mají sotva rády k večeři rybu i s hlavou... První slečna najatá na hlídání je děsná, škola zas nemá ráda žáky, kteří tráví večery v luxusních restauracích. A tak se Kay učí chápat neteř i žít mimo restauraci.

V čase Kayina největšího smutku a nucené nepřítomnosti majitelka restaurace Paula najala nového šéfa omáček Nicka (Aaron Eckhart). Měl to být záskok za mateřskou dovolenou, ale Nick se osvědčil, a zůstal. V kuchyni, kterou Kay považuje za svou, si ale tento veselý chlapík pouští hlasitě nahrávky italských árií, žertuje a lže. Je ale dobrý kuchař a spřátelí se se Zoe. Dle starých pravidel očekáváte romanci nad společně vařenými nudlemi – a dočkáte se. Nebudou to ovšem nudle, tohle je vyšší třída. Dočkáte se i problémů a jejich řešení. A vůbec – byl by to docela stravitelný film, jen kdyby to bylo poněkud lépe uvařeno.

Nejlepší scény nejsou ty rodinné, láskyplné, ani ty v restauraci, ale především setkání Kay a jejího psychoterapeuta (Bob Balaban). Jsou uvěřitelné, přirozeně komické a nenastavované. Zbytek filmu trpí stejnou chybou jako nastavovaná kaše: je toho příliš mnoho, je to jednotvárné.

Naservírováno je to ovšem velmi hezky, v klasickém stylu amerických romancí, vše krásně nasvíceno. Postavy jsou celkem dobře zahrány, i když to jaksi nikdy nikam nespěje. Catherine Zeta-Jonesová přirozeně zanechá své obsese kuchtit a postupně následuje Zoe do světa pestrobarevnějšího života a jeho zábav. Abigail Breslinová, tentokrát bez brýlí, hraje udivenou a doufající dívku, která by přece jenom chtěla, aby se máma vrátila. Aaron Eckhart je snad až příliš ochotný a příliš usměvavý, ale – má to v roli. Patricia Clarksonová nezklame. Je jednou z hereček, na které se lze spolehnout, s přehledem zvládá patřičně dominující, rozhodnou a flirtující majitelku restaurace. Bohužel je tu více dramatického napětí mezi Balabanem a Zeta-Jonesovou než mezi ní a Eckhartem.

Film se v USA v kinech hraje ze 35mm kopií i v digitálním provedení.