První režijní pokus dosavadního úspěšného scénáristy Gilla Marchanda (za svůj scénář k filmu Harry to s vámi myslí dobře získal francouzského Césara za rok 2000) je psychologickým thrillerem. Kdo zabil Bambi? snese srovnání i s filmy Alfreda Hitchcocka, které se nebojí připomenout ani sám režisér (ve filmu najdeme jasný odkaz například na mistrovské Psycho).
Mladá sestřička Isabelle (Sophie Quinton) jde na praxi do nemocnice, kde se setkává s chirurgem Philippem (Laurent Lucas, Harry to s vámi myslí dobře). Ten od začátku působí velice uzavřeným dojmem a v dívce vyvolává rozporuplné pocity. Isabelle trpí malátností a bolestí hlavy, které se poprvé projeví právě při úvodním setkání dvou hlavních postav. Jejich vztah je tedy od začátku poznamenán malátností a nejasností na jedné straně a jasným rozdělením mocenských pozic na straně druhé. Doktor Philipp nazve mladou stážistku Bambi – a opravdu – v jejích očích najdeme strach, jemnost a naivitu, kterou vkládáme do očí mladého kolouška. Isabelle je ale okolnostmi nucena, aby svoji zakřiknutost potlačila, protože v nemocnici začne docházet k podivným událostem. Stážistka hledá pomoc u své starší sestřenice (Catherine Jacobová) a svého snad příliš mladého chlapce (Yasmine Belmadi). Snaží se vyrovnat se svými protichůdnými pocity a přesvědčit ostatní, že její představy (noční můry?) nejsou jen výplody příliš dobrodružné mysli.
Scénárista a debutující režisér Gilles Marchand vystavěl svůj tajemný příběh na několika konstantách, které byly již mnohokrát viděny. Přesto je dokázal proměnit tak, že udrží pozornost na více než dvě hodiny. Vztah poddanosti vůči sebejisté moci zní jako omleté klišé, ale Marchand jej přenesl z banální každodennosti do hlubin lidské psychiky. Příběh je důsledně vyprávěn z pohledu hlavní hrdinky Isabelle, a tak někdy nevíme, zda jde o skutečnost či zlý sen (který je navíc v závěru vtipně vypointován jazykovou hrou). Stejně tak neměnné je i prostředí: osamělá moderní nemocnice zasazená doprostřed louky ve dne působí téměř přívětivým dojmem. V noci na ni však padá zlověstnost hororových sídel a tím, co se odehrává uvnitř, připomene i prohnilou nemocnici z Království Larse von Triera. Tajemnost je od začátku filmu znásobena zobrazením nemocničního interiéru. Prázdné bílé chodby se zářivkovým osvětlením, přítmí nočních pokojů - oboje vyvolává dojem odcizení a neútulnosti. Doktor Philipp jako by s tímto prostředím splýval a jeho bílý plášť mu dovoluje mizet a objevovat se náhle a bez nejmenšího narušení tíživého ticha.
Každý záběr (kamera Pierre Milon) filmu Kdo zabil Bambi? je precizně vystavěn, působí čistě a smysluplně. Tímto způsobem také narůstá napětí, které se v kontrastu se zdánlivou jasností scén umocňuje. Z řádu a strohosti vybočuje jen pokoj na internátě, který svou neuspořádaností a rudým zabarvením (opět kontrastuje s bělostí nemocnice) odráží Isabellino zmatené a nepokojné nitro, a scéna divokého večírku, který je opět důsledně rudě zabarven.
Psychologický průnik do mužských i ženských vášní a snů je podpořen precizními hereckými výkony v hlavních i vedlejších rolích a adekvátním hudebním doprovodem. Režisér Marchand říká, že při tvorbě filmu měl na paměti slova psychoanalytika Theodora Reika (přítel S. Freuda): „Mladá pacientka byla chudá a spořádaná. Její sny byly pravým opakem.“ Začínající sestřička Isabelle jako by oné pacientce z oka vypadla.