Po deseti letech se na plátna kin vrací Jízda, úspěšný snímek jednoho z nejuznávanějších českých režisérů Jana Svěráka. Ve své době získal proslulost už tím, že vznikal jakoby nezávisle, nesrovnatelně levněji než kterýkoli srovnatelný film (údaj, že stál kolem jednoho milionu korun a měli se na něj složit lidé, kteří jej připravovali, obsahuje výrazný reklamní náboj). Jenže – "svépomocná akce" nakonec vykázala vážné slabiny právě tam, kde bychom předpokládali pravý opak. Jan Svěrák mohl v zásadě natáčet cokoli, do tvůrčích záměrů mu nikdo nezasahoval - a bohužel musím konstatovat, že absence soudného dramaturga je bohužel velice citelná. Výsledkem je spíše volný, nezávazný a kupodivu i v humoru nepříliš vynalézavý záznam prázdninové cesty, jak ji prožívá osádka jednoho auta cestujícího křížem krážem po malebných jižních Čechách.
Nejvíce byla filmu vytýkáno, že promarnil příležitost, aby skrze jednotlivé epizody sdělil něco závažnějšího, třeba o stavu společnosti. Svěrákova Jízda prostě na podobnou koncepci neaspirovala, netouží po ničem jiném než po navození prchavého letního oddechu, okořeněného dráždivou, nicméně platonickou erotikou. Dvojice přátel vyrazí na prázdninovou vyjížďku. Obstarožním, přesto však honosným autem, které v úvodu vyprávění pořídili za levný peníz v bazaru, poté bezdůvodně opatřili "americkou" poznávací značkou a pak naložili stopařku. Bez ní by totiž nebylo o čem vyprávět. A kameraman F. A. Brabec to všechno nasnímal bez valné invence (kam se poděla slavná tradice krajinářských záběrů, tolik ozvláštňujících českou filmovou tvorbu 30. a 40. let?).
Příběhu schází pevnější kostra. Skládá se z nekonečných "silničních" segmentů, občasných zastávek, místy pak svalnatých řečí, které vedou všichni zúčastnění. Oba mužští hrdinové trochu připomínají westernové jezdce přijíždějící odnikud a nikam směřující, na rozdíl od nich se ale neocitají v žádné konfrontaci - už proto, že nejsou nositeli morálky, která by si zasloužila důslednou obranu.
Místa, která navštěvují, lze snad označit jako pitvorná, demoralizovaná, možná maloměšťácky zatuchlá, ale nikde se neodehraje nic tak závažného, aby z toho vyplynula nezbytnost střetu. Oba mládenci něčemu takovému ostatně vyhýbají, jak dokládají scény schovávání se před policií i dívčiným neurvalým nápadníkem, který je vytrvale pronásleduje. Pro Svěráka je ovšem příznačné, že se nikdy nedostane za pouhý náznak, že dává přednost jednorozměrné idyle, jen nepatrně narušované znepokojivými prvky. V idylickém výrazovém kontextu je pak dravý a drsný hudební doprovod (skupina Buty) poněkud zavádějící; jako by odkazoval jiným směrem.
Oba mužští hrdinové (Jakub Špalek a Radek Pastrňák, jenž složil i hudbu) nepředstavují nijak vyhraněné sociální typy, jsou nemastní, neslaní, jejich milostné okouzlení vykazuje spíše pubertální rysy. Nedovíme se o nich prakticky nic (jen tolik, že jeden je ženatý, zatímco druhý svobodný, a že pocházejí spíše z venkova než z města). Existují jakoby sami o sobě. Stopařka - v podání vyzývavé Anny Geislerové, která nedlouho před Jízdou zaujala v Requiem pro panenku - působí naopak dojmem dívky, která neví, co vlastně chce, a svůj stop vnímá jako příležitostný flirt, který ji nakonec neuspokojuje.
Pokud něco z vyprávění zanechává v paměti stopu, je to obtížně pojmenovatelný dojem jakéhosi podprahového rozčarování, že život uniká nedostatečně sevřenýma rukama. Nepomáhá ani závěrné moralistické memento, chtějící jakoby upozornit, že arogantní touha "mít všechno a žít naplno" nakonec vede k potrestání sebe sama. Ostatně – nápadníkův sportovní vůz je díky svému zlověstnému postávání podoben ďábelským svodům - už proto, že jeho řidič (Filip Renč) jen zřídkakdy vystoupí a většinou zůstává zahalen do polostínu.
Myslím si, že po herecké stránce je film svěžejší, všichni tři interpreti dokázali své hrdiny navzdory jejich dramatické prázdnotě vcelku věrohodně oživit, avšak jejich výkony limituje syžetová nedostatečnost. Vznikly tak spíše amatérsky natočené obrázky z cest. Jsem zvědav, jak Svěrákovo dílo přijme publikum nyní, už proto, že konkurenci mu tvoří jiné "road-movie" – Silný kafe.
