Jarmark marnosti

Satirický román Williama Makepeace Thackerayho Jarmark marnosti přitahoval pozornost filmařů hlavně v éře němého filmu. Dočkal se hned pěti zpracování – poprvé v roce 1911, naposledy 1932. Od té doby byl několikrát adaptován jako minisérie pro televizní obrazovku; zhustit jeho epickou šíři do podoby celovečerního filmu si – více než sedmdesát let od posledního pokusu – troufla až režisérka Mira Nairová (Bouřlivá svatba).

Anglický název knihy Vanity Fair je do češtiny tradičně překládán jako Jarmark marnosti; slovo „vanity“ však v neznamená jen „marnost“ (která v češtině vyvolává převážně náboženské asociace), ale také „marnivost“, tedy sebelásku a touhu po obdivu okolí. Právě tyto vlastnosti jsou hnacím motorem hlavní hrdinky Becky Sharpové. Sirota, která se nemůže pochlubit ani penězi, ani vznešeným původem, nemá v přísně hierarchizované anglické společnosti na počátku 19. století příliš mnoho šancí. Becky však odhodlaně šplhá vzhůru po společenském žebříčku, často za pomoci nevybíravých prostředků. Jako její protiváha v románu vystupuje postava Amélie Sedleyové, pasivní a sentimentální dívky ze zámožné rodiny, v níž autor paroduje dobové hrdinky milostných románků. Osudy obou mladých žen sleduje paralelně v průběhu téměř dvou desetiletí od Anglie přes Belgii (kde se octnou v blízkosti bitvy u Waterloo), Francii a Německo až po Indii.

Protagonistka Jarmarku marnosti svou ambiciózností a schopnostmi manipulace připomíná Scarlett O´Harovou z Jihu proti Severu či markýzu de Merteuil z Nebezpečných známostí. Ve filmové verzi, v podání Reese Witherspoonové (Pravá blondýnka), se však na rozdíl od obou zmíněných hrdinek nemusí nijak zvlášť strachovat o divácké sympatie. Režisérka Mira Nairová měla pro její „společenské horolezectví“ evidentně větší porozumění než Thackeray a částečně zjemnila i metody, kterých Becky na své cestě k úspěchu používá. Namísto proradné a chamtivé pletichářky na plátně vyrůstá odvážná a racionální mladá dáma, která se narodila do nesprávné doby. Méně vděčnou roli měla Romola Garaiová (Hříšný tanec 2) v postavě Amélie, která – zřejmě v souladu s autorským záměrem – vyzněla jako nevýrazná, všední a snad i poněkud přihlouplá osůbka.

Autorem scenáristického přepisu Thackerayova románu je Julian Fellowes, který obdobně rozsáhlé panoptikum postav dokázal ukočírovat už v Altmanově Gosford Parku. Vedle Amélie a Becky totiž v Jarmarku marnosti vystupuje celá přehlídka karikatur představitelů anglické střední a vyšší třídy. Mimořádně charismatická je Eileen Atkinsová (Gosford Park, Návrat do Cold Mountain) v roli bohaté a urozené slečny Crawleyové, vyzáblé stařeny sršící sarkasmem, která si Becky oblíbí pro její inteligenci a vtip a fandí jejímu společenskému vzestupu až do chvíle, kdy zjistí, že Becky se rozhodla svůj vzestup urychlit tajným sňatkem s jejím synovcem. Působivý je i Gabriel Byrne (Loď duchů) v roli ďábelského lorda Steyna, Tony Maudsley (Ospalá díra) v roli extravagantního dobráka Josepha či Rhys Ifans (Notting Hill), nečekaně obsazený jako Dobbin, jediný skutečně charakterní hrdina příběhu, který celý svůj život podřizuje nenaplněné lásce k Amélii.

Jak lze očekávat, Jarmark marnosti je pastvou po oči, pokud jde o kostýmy a dekorace. Mira Nairová snímek také protkala vizuálně působivými, i když poněkud nečekanými indickými motivy, včetně jednoho tanečního výstupu připomínajícího bollywoodský muzikál. Jedovatý společenskokritický osten, obsažený v Thackerayově knize, se z filmového zpracování z větší části vytratil. Zůstala však barvitá podívaná, naplněná – na to, že jde o kostýmní historický snímek – značnou dávkou osobitého humoru.