Hned na úvod nutno vysvětlit podmínky této recenze – i když totiž bude obsahovat kritické poznámky, týkají se díla, jež přesahuje veškeré amatérské pokusy současné české kinematografie. Pátý díl Básníků, přes veškeré výhrady k chybějícímu ději, mizernému střihu i hereckým výkonům je potřeba brát jako profesionální počin profesionálního režiséra i scenáristy, na nějž v současné době 99 % českých filmů nemá a nikdy mít nebude.
Vracíme se zpátky do Hradiště. Již čtyřicetiletému Štěpánovi zemřela maminka, a tak žije sám v jejím bytě a za Popelkou Ute jezdí do jejího bytu nad lékárnou U černé madony jen každé pondělí na pravidelnou dávku sexu a skoro žádné popovídání. Ute totiž vlastní síť lékáren a buď sedí u počítače, nebo něco řeší přes mobil.
Ano, básníky zasáhla dnešní doba se všemi jejími klady i zápory. Lidé probírají své hemeroidy v plné hospodě, místo prosté Valeriánovy hospůdky se scházejí buď v restauraci U čističe (myšleno bot, s Viktorem z filmů Luca Bessona nemá nic společného) nebo v čínské restauraci, kde na karaoke zdatná Číňanka zpívá Ta naše písnička česká... A světu stále vládnou peníze a podrazy, přičemž básničky se hodí jen k tomu, jak holku správně rozehřát před samotným aktem.
Své problémy mají i Štěpánovi kamarádi. Kendy se rozvádí s manželkou, čímž agentura Emina krachuje, Karas (nyní v podání Lukáše Vaculíka) má již ohromný autosalón, profesor Ječmen trpí výpadky paměti, dům, v němž Štěpán bydlí, má novou nájemnici, sličnou a ztepilou majitelku kadeřnictví... A do toho Štěpán potká mladou a ničím nezatíženou zrzavou dívku Veverku (zrzavou všude, jak se pro nechápavé několikrát během filmu zopakuje) a navíc se jeho pokus kandidovat na volné místo ředitele místní nemocnice setká s nečekaným úspěchem.
Se spoustou postav z dílů předchozích se v pátém dílu již nesetkáme – chybí Mireček, Venoš, Honza, Bedřiška, pan Lorenc, roli autodealera Karase převzal po Ondrovi Vetchém již zmíněný Lukáš Vaculík... Stejně tak Štěpánovo mladické třeštění musí (v jeho věku) ustoupit stranou. Spíše než s rozvernou komedií, kde ideály mladého muže neustále narušuje svět zvenčí, se setkáváme s hořkým pohledem na neustále narušený a narušující se svět tradičních hodnot, v němž musí stárnoucí, svobodný a bezdětný muž hledat své místo.
Prvním velkým problémem pátých Básníků je absence jakéhokoliv děje. Štěpánovo zbláznění se do mladičké prodavačky v lékárně nemá žádné vrcholy a pády a jediné nedorozumění mezi milenci vznikne tak hloupým způsobem, že pochybujete o dívčině zdravém úsudku. Stejně tak v druhé polovině filmu rozehraná partie na ředitele nemocnice nakonec skončí do prázdna, když tvůrci řeknou své potřebné připomínky k současnému „podnikání" (vynikající scéna s telefonátem do italské firmy, kterou stejně řídí Rus).
Stejně tak role postav, jež zůstaly, případně přibyly – někteří neuvěřitelně amatérsky přehrávají (role Evy Jeníčkové sice není úplně zbytečná, ale dostala nepřiměřeně velký prostor, v němž, žel, vynikne, jak už holka neumí hrát, jen právě ochotnicky přehrávat). Adriana Sklenaříková-Karembeu jako majitelka domu i módního salonu „hraje“ zhruba stejně jako Simona Krainová v Byl jednou jeden polda, u Tomáše Töpfera máte pocit, že se díváte na nějaký další díl Dvacetileté Nemocnice... A nejtragičtěji vyznívá postava mladé Veverky (zrzavé všude) v podání Slovenky Michaely Badinkové. Ta nemá v podstatě co hrát a do osudové lásky jí chybí asi tolik, co českému prezidentu ke skromnosti a pokoře. Její jedinou rolí je být usměvavá, mladá, hned od prvního setkání zamilovaná do Štěpána, jezdit na kolečkových bruslích a nejlépe být co nejčastěji svlečená.
Další chybou bych si dovolil nazvat zahálející nůžky střihače. Mnohé vtipné hlášky, tím že nejsou včas ukončeny, ztratí pointu. Mnohé situace tak přijdou o kouzlo okamžiku. Film mohl být o dvacet minut kratší a získal by živější tempo i šmrnc, jenž mu v této podobě chybí. A k tomu připočtěte neustálé reklamy na sponzory, jež prakticky z plátna neslezou (jedna nejmenovaná drogerie má prostor až neskutečný, stejně tak jeden výrobce aut a majitel autosalonů, jedna česká banka, výrobce paštik, pivovar mého rodného města nevyjímaje), takže také nejen zdržují děj, ale také již nudí. I když u toho piva nutno dodat, že se product placement povedl alespoň s vtipem.
Na druhou stranu však mnohé nové hlášky jistě zlidovějí, i když i zde nalezneme úchylku nových českých filmů, vyprávět notoricky známé vtipy v obraze. Některé postřehy k současnému životu v Čechách (a nejspíše i na Moravě a Slezsku) tvůrci dokáží říct jemně, skrytě, s inteligentním humorem pro přemýšlivé. Navíc téma současných problémů čtyřicátníků je velmi žhavé a skutečně s podivem, že se do něj v české kinematografii nikdo dodnes nepustil.
Shrnuto a sečteno – kdyby vznikl film ne na motivy Básníků, jimiž se zbytečně svázal, ale s jinými postavami, mohli jsme zde (po lepším střihu a s lépe vypointovaným dějem) mít skvělou hořkou komedii pro muže a snad i ženy středního věku, která na českém filmovém trhu zoufale chybí. Ale jak je naznačeno v úvodu, i přes výhrady k pátým Básníkům, jde stále o film vysoce profesionální, se všemi dořečenými náznaky (např. ten s doutníkem) i skvělým a inteligentním zpracováním, k němuž mohou (s výjimkou Alice Nellis) různí Troškové, Hřebejkové a letos nastupující debutanti jen s obdivem vzhlížet.
P. S.: Možná na to tvůrci zapomněli, ale Štěpán již jedno dítě má, s Píšťalkou. Takže tohle nebude jeho první a jediné.
Diskusní forum: Jaký je pátý díl Básníků?
