Snímek Godzilla vznikl hned ve dvou verzích, japonské a americké. Poprvé byl uveden v roce 1954 v Japonsku pod názvem Godžira, aby byl o dva roky později přestříhán režisérem Terrym O. Morsem. Do snímku byly též doplněny scény s hercem Raymondem Burrem. Teprve tehdy film dostává titul, pod kterým je dnes znám po celém světě. Americká verze byla pod názvem Probuzená zkáza promítána také v československých kinech. V originální podobě se u nás snímek objevuje teprve v rámci DVD edice Levných knih.
Kdesi v Pacifiku se za záhadných okolností ztratilo několik rybářských lodí. Vyprávění hrstky přeživších o vybuchujícím oceánu jsou lidem zprvu pro smích. A přesto se mají brzy potvrdit slova starého muže, který hovoří o obrovské nestvůře. Jen on zná její jméno – Godzilla. Gigant čas od času vystupuje z moře, aby ukojil svůj hlad. Ani vědci nelení; hrstka hmatatelných důkazů jim naznačuje, že tvor pochází z prehistorického období. Nejspíše žil v hlubokomořské proláklině, testy jaderných zbraní však jeho prostředí změnily a vylákaly jej nad hladinu. První útok na ostrůvku Óto je jen nesmělou předehrou před běsněním, jež padesátimetrové monstrum s radioaktivním dechem rozpoutá v ulicích Tokia. Snahy postavit se mu konvenčními způsoby se míjí účinkem. Možná tajná zbraň doktora Serizawy proti Godzille něco zmůže. Ale nejedná se jen o další sílu, jež by jednoho dne mohla ohrozit existenci lidstva?
Amerika má svého King Konga, Japonsko má Godzillu – to je axiom, který platí dodnes. Obě postavy stály u zrodu subžánru katastrofických snímků zvaného monstr film. Dnes je Godzilla jednou z nejslavnějších filmových postav, na jejím počátku byl snímek Išira Hondy.
Blízký přítel a žák Akiry Kurosawy měl v roce 1954 za sebou již několik zkušeností s režií hraného snímku i dokumentu. Godzilla se ale stala jeho průlomovým dílem a zároveň celoživotním údělem. Ve spolupráci s producentem Tomojuki Tanakou učinil ze společnosti Tóhó světově proslulou dílnu na monstr filmy; jeho pozdější snímky Rodan (1956), Mothra (1961) nebo King Kong vs. Godzilla (1962) psaly žánrové dějiny. Svůj první a největší úspěch však již nikdy nenapodobil.
Godzilla je zakladatelem se vším všudy. Už zde nalézáme všechny typické prvky monstr filmů. A že jich je požehnaně. Povšimněme si kupříkladu tolik typického rozložení postav. Přítomen je rázný muž s armádním výcvikem Ogata (Akira Takarada), moudrý a zároveň idealistický profesor Jamane (Takaši Šimura), jeho půvabná dcera Emiko (Momoko Kóči) či geniální vědec Serizawa (Akihiko Hirata), jenž má sice klíč k vyřešení problému, ale spolu s ním i hluboké morální dilema. Jejich lidskými protipóly jsou pak figurky politiků a vojáků, kteří ničemu nepomohou a naopak přilívají olej do ohně. Tehdy ani dnes nesmí scházet úvodní, tajemnem zahalený útok monstra, vědecké zkoumání přicházející s ohromujícím závěrem, masivní řádění ústředního giganta a nečekané rozuzlení (obvykle po vzoru deus ex machina).
Jestliže má Godzilla v Hondovi a Tanakovi dva otce, pak matku má jen jedinou. Byly jimi obavy z jaderného nebezpečí, v Japonsku poloviny padesátých let pochopitelnější než kdekoli jinde a jindy. Nestvůra je okatým symbolem ničivé síly, kterou přinesla energie atomu. Příběh navíc prostupují jednoznačná prohlášení o důvodech existence Godzilly. Z mírového apelu originálu nezůstalo v četných pokračováních i všemožných variacích vůbec nic, ve své době se však jednalo o motiv, který na diváky silně zapůsobil.
Spíše než s Cestou do pravěku (1955) proto snímek kvůli svému poselství snese srovnání s jiným Zemanovým filmem – Vynálezem zkázy (1958). Či ještě lépe s Vávrovým (a Čapkovým) Krakatitem (1948). Také zde nacházíme téma vědce stiženého pochybnostmi: jeho dílo by mohlo lidstvu posloužit, hrozba zneužití je však natolik silná, že si vynutí tu největší z osobních obětí…
Na dnešní publikum, znalé Jurských parků či Emmerichova remaku Godzilly, nejspíš bude půlstoletí starý snímek působit zastaralým, snad i nechtěně směšným dojmem. Vždyť akční sekvence spočívají ve snímání chlapíka v gumovém obleku, který šlape po papírovém modelu velkoměsta. Tradice se ale ujala a lidé „hrají“ Godzillu a jiná monstra i v těch nejnovějších titulech. Sluší se dodat, že prvním představitelem Godzilly byl Haruo Nakadžima, který se při natáčení potýkal s takřka stokilovým kostýmem.
Godzillu provází příliš rozvolněné tempo vyprávění, střih nedokáže zakrýt mnohé z nedokonalostí. Snaha vystavět napětí se mnohdy míjí účinkem (dobový divák nejspíše trnul hrůzou při každém vyslovení slova „atomový“či „radiace“). Historická hodnota snímku však mnohé z nedostatků omlouvá. Godzilla je základním stavebním kamenem žánru, který od svého vzniku mnoho obsahových proměn nezaznamenal, změnil se pouze po stránce technické.
