Rodák z francouzského Tartasu François Dupeyron (1950) patří k těm francouzským režisérům střední generace, kteří se nespecializují na nějaký konkrétní filmový žánr. Na svém kontě má tvůrce, který se většinou podílí i na scénářích svých filmů, mimo jiné i drama Takové divné místo k setkání (Drole d’endroit pour une rencontre, 1988), v němž si hlavní role zahráli Catherine Deneuveová a Gérard Depardieu a jež se hrálo v České televizi, či psychologický horor La Machine (1994) s Depardieuem a Nathalií Bayeovou, který měl v roce 1995 premiéru i v českých kinech.

Dupeyron v rámci celovečerní režie debutoval už v roce 1978 snímkem L’orniere a k dnešnímu datu má na svém kontě čtrnáct celovečerních snímků. V roce 2001 si vydobyl ocenění na MFF v San Sebastianu filmem C’est quio la vie? a jeho dva krátké snímky - hrané Lamento (1988) a dokumentární La nuit du hibou (1985) - získaly ve svých kategoriích Césara. Můj učitel Ibrahim, za nějž Dupeyron obdržel nominaci na cenu Golden Star na MFF v Marakéši, se vedle snímku La chambre des officiers (2001, nominace na tři Césary) stal bezkonkurenčně nejoceňovanějším titulem jeho filmografie. Zároveň je jedním z nejzajímavějších francouzských filmů posledních let. Dupeyronovým zatím posledním filmem je snímek Inguélézi, který měl premiéru v letošním roce.