Je rok 1944 a jedenáctiletá Ofelie (Ivana Banquero) a její těhotná matka Carmen (Adriana Gilová) jsou na cestě k manželovi Carmen Frankovskému kapitánovi Vidalovi, který likviduje partyzány v lese u starého mlýna. Na cestě se mamince udělá špatně, Ofelie čeká až se jí uleví, rozhlíží se po lese, najde starý podivně tesaný kámen, kterému vypadlo oko, nasadí ho zpátky a z hlavy sochy vyleze brouk-víla. Hned po příjezdu do mlýna Ofelia objeví starou kamenou stavbu, plnou podivně tesaných kamenů a pokroucených stromů. Služebná Mercedes (Maribel Verduová) jí řekne, že je to starodávný Labyrint, nebezpečný, protože by se v něm mohla ztratit.
Kapitán Vidal (Sergi López) vládne surově a sobecky, Carmen je upoutána na lůžko, o mlýn se stará služebná Mercedes. Její bratr Pedro je u partyzánů v lese, ona i doktor (Alex Angulo), který Carmen ošetřuje, jim pomáhají. Ofelie nenávidí kapitána, ale spřátelí se s Mercedes. Kromě ní má také vílu, která ji Labyrintem dovede až ke starému Faunovi (Dough Jones). Ten dívce řekne, její otec nebyl krejčí, ale je to podzemní král, který ji celá staletí hledal. Než se k němu může vrátit, musí dřív než měsíc dojde úplňku splnit tři úkoly, aby dokázala, že se z ní nestala jenom smrtelná žena.
V běžném světě lidé umírají, jsou mučeni a hledají cestu k přežití i odvahu k hrdinství, o kterém vědí, že může být zbytečné, Ofelie objevuje jiný svět, který ale má také svá pravidla, zákazy, příkazy, možnosti volby a následky, také zde jsou odvaha, strach a krutost. Snad jen barvitější. Ofelie pozná cenu víry a cenu její ztráty. Zde se oba světy propojí a toto propojení bude trvat konečnou poutí do Labyrintu pro ni, Vidala a Mercedes.
Fim je velmi stylizovaný. Převládá sépiový tón obrazu a ostré pruhy světla, barvy jsou tlumené jako staré malby, chování všech osob je jasně definováno. Symbolů je bezpočet. Pro ty, kteří se zabývají studiem kultur, je film jakousi ukázkou pokrouceného kulturního a náboženského dědictví Španělska. Tato země je stará a plna stop velmi různých náboženství, mýtů a národů, vykoupaná v jejich krvi, jak spolu válčili o moc po celá staletí. Ve filmu jsou stopy tohoto v mýtickém i v reálném světě. Jak pronikavé to je, připomíná fakt, že po druhé světové válce Franco zůstal u moci. V kulisách frankovské krutosti jako by spolu bojujovala odvěká pohanská víra s Inkvizicí.A to nedopadlo dobře.
Slabými místy filmu je to, co je předvídatelné. Je jasné, že matka je pro kapitána jen nástrojem k porození syna, ona sama pro něho žádnou cenu nemá. Musí zemřít a když krátce před smrtí Ofelii sdělí, že žádná kouzla neexistují, je nevyhnutelný i konec dcery. Jak toto pojmete, závisí na vaší víře – v jiná než křesťanská náboženství. Vidal je neměnný, jeho krutost je lhostejná a zbytečná. Nijak ho nic netrápí, pochyby nemá, ani je nechápe. Sergi López, který začínal jako milovnický typ, je zde dokonalý v omezenosti i ambici. Mercedes, která riskuje nejvíc, považuje sama sebe za zbabělou, ale skutečnost je jiná. Její charakter se v ději rozvíjí nejvíce, víc než u Ofelie, protože nikdy není jasné, zda si Ofelia uvědomuje hranice obou světů. I menší role jsou herecky výrazné.
Film byl natočen ve Španělsku ale produkován byl v Mexiku. Získal Oskara v roce 2006 za kameru, uměleckou výpravu a masky. Byl také nominován na nejlepší zahraniční film, nejlepší původní scénář a nejlepší původní hudbu.
