Cameron Crowe se při práci na romantické komedii Elizabethtown nechal až příliš unést vlastní rozšafností a obsahem svého iPodu. Na šířku košatou, na hudbu bohatou, ale na hloubku plochou historku jakž takž vyvažují Orlando Bloom s Kirsten Dunstovou a jeden silný obraz. Možná dva.
Drew Baylor (Orlando Bloom) je mladý nadějný návrhář tenisek. Tedy byl. Osm let se věnoval vývoji boty, která měla zamávat trhem, nakonec ale zamávala samotným Drewem. Ředitel továrny Phil DeVoss (Alec Baldwin) odhadne ztrátu na téměř miliardu dolarů a poznamená, že zásluhou téhle boty by celá jedna generace možný raději chodila bosky. Takové fiasko podle mě padá i na DeVossův hrb. Crowe nicméně valí vinu na Drewa, a tak hrdinu vyhodí nejen z práce, ale pustí ho i holka Ellen (Jessica Bielová s třeskutou trvalou) a kluk by se nejraději zabil. Zfušuje ale i tohle a kromě toho mu v rodném Elizabethtownu v jižanském Kentucky právě zemřel otec Bill. A když se matka Hollie (Susan Sarandonová) i sestra Heather (Judy Greerová) se vykrucují, sedá Drew do letadla a chystá se vyřídit pozůstalost sám. V letadle si ho všimne Claire (Kirsten Dunstová). Tedy ne, že by jí to mělo dát práci – ona je letuška a on sedí v obřím jumbu téměř sám. Drew na ní nemá náladu, Claire se ale nenechá odbýt. Vysvětlí Drewovi záludnosti cesty, dá mu cenné rady (a telefonní číslo).
Obyvatelé Elizabethtownu jsou potom přesně těmi drobnými podivíny, kteří se vyskytují ve všech filmech o městském chlápkovi, který si vyrazí na venkov ujasnit život. A přesně to Drewa čeká. Velkou míru na tom má pochopitelně Claire, která hrdinu umně a vynalézavě uhání.
Režisér a scénárista Cameron Crowe se v Elizabethtownu vrací k vlastním kořenům, a to jednak formou romantické love-story o uťápnutém klukovi a lehce excentrické holce, a jednak motivy z vlastního života. Crowe tu má několik velmi dobrých momentů jejichž přesah tkví v jednoduchosti a naléhavosti pětiminutového kytarového sóla.
Celonoční telefonní konverzace mezi opuštěným Drewem a Claire je ukázkou brilantní režie i střihu, navíc se tu rozehrává i motiv kolosální hotelové svatby Chucka a Cindy, která by sama vydala na biják. Nejlepší obraz Elizabethtownu se vyvine na Billově vzpomínkovém mejdanu. Po televarietním Holliině výstupu přichází na řadu skladba Free Bird v živém provedení místní kapely. Během nekonečného sóla se vznítí obří pták, který přelétá nad hlavami hostů. Ti ve zmatku utíkají, spustí se vodní hasič, vypadává proud… nicméně kapela na pódiu zůstává a neohroženě se dere k vyvrcholení písně.
Ve všech zmíněných sekvencích funguje Croweův sklon k přehánění a živelnému vyprávění. Bohužel se o to samé pokouší i v momentech, které si myslím žádají větší smysl pro realitu (botaskový úvod), anebo alespoň nelítostný střih. Celkově by snímku rospěla pečlivější scénáristická práce a tužší autorská disciplína, schopnost odbourat sentiment. V této souvislosti stojí za to připomenout, že do kin jde již zkrácená verze (na MFF v Torontu běžel snímek o téměř 20 minut delší).
Orlando Bloom a Drew na plátně v podstatě jenom jsou. Ten chlápek neudělá za celý film nic neočekávaného. Přesto se mi zdá v civilní titulce Elizabethtownu jistější, než jako vojevůdce v Království nebeském. Tím, kdo tempo diktuje, je femme fatale, tedy Claire. Kirsten Dunstová jí podává s výrazem vědoucího diblíka a vytváří účinný kontrast proti tápajícímu Drewovi.
John Toll nasnímal Elizabethtown v uhlazených tónech (i bouřka je tu tak nějak letně skotačivá), soundtrack je zbytečně přeplněný kytarovými čísly. Ranou z milosti nakonec Elizabethtownu není ani tak utahaný konec, jako loňská komedie Zacha Braffa Garden State s téměř totožným námětem, ale mnohem lepším zpracováním.
