Celý svět byl otřesen spolu s Itálií činem Rudých gard, když roku 1978 unesly vůdce křesťanské demokracie Alda Mora, usilujícího o historický kompromis s komunisty. Kissinger ho považoval za nebezpečnějšího než Castra a vlivné kruhy úspěšně mařily jednání s únosci. I když masy protestovaly proti teroristům a papež vyzýval k jeho propuštění, bylo po 55 dnech nalezeno mrtvé tělo oblíbeného politika v kufru auta. Na toto téma vznikly dva filmy a k čtvrtstoletí tragédie natočil Marco Bellocchio třetí, nazvaný Dobrý den, noci.
Název vychází z básně Emily Dickinsonové a naznačuje dilema ústřední postavy, dvaadvacetileté Chiary, členky skupiny pověřené ukrýváním Alda Mora. Film rámovaný politikovým únosem a zabitím, se odehrává v konspiračním bytě, který Chiara pomáhala vybrat a vybavit. Zatímco spolubojovníci hlídají a vyslýchají politika, uzavřeného v zadní místnosti rozlehlého bytu, Chiara dochází do zaměstnání v knihovně. Kromě toho nakupuje, vaří a stará se o zázemí. Sledujeme reakce jejího bezprostředního okolí, v televizi vidíme masové protesty a politická jednání. Její partneři jsou šokováni odmítavým postojem celé země, ale dovedou tomu čelit lépe než citlivá Chiara. Ta je rozpolcená mezi proklamovaným odsuzováním zajatce a vzrůstajícím soucitem k němu. Roli tu hraje respekt mladé ženy vůči silné osobnosti staršího muže, ale také narůstající rozpor s ideály, k nimž byla vedena svou rodinou. Do reálného děje se začínají vkrádat její denní i noční sny, vrcholící představou, že zajatce pouští na svobodu...
Bellocchiův diskurs o politickém fanatismu nevychází z předvádění násilí, ale z analýzy chování izolované skupiny, kdy tlak vyhrocené situace obnažuje povahy lidí. Politické události jsou tu jen pozadím k rozehrání lidských osudů. Jako v každém dramatu, které má mít přesvědčivost, vzbuzují sympatie obě strany, tedy i únosci. Mladí radikálové jsou normální lidé, jen utopická snaha o změnu je svedla na scestí.
Postavy Chiary a Mora dávají filmu hlubší rozměr a přesvědčivost díky jejich představitelům. Morovi podobný Roberto Herlitzka (1937), se zkušeností třiceti filmových rolí, má charisma; věříme mu, když jeho hrdina překonává slabost a strach ze smrti myšlenkami na milované a vírou. Maya Sansaová ztělesnila Chiaru s velkou citlivostí. Její široké hnědé oči a měkký výraz vyjadřují vyrovnanost i trýznivou nejistotu. Jednoho z jejích partnerů hraje režisérův syn Pier Giorgio Bellocchio, rolí hrdinčiných tet se ujaly Letizia Bellocchiová a Maria Luisa Bellocchiová.
Vedení herců ke zdrženlivě tlumenému projevu, jen s občasným vyhrocením konfliktů, poněkud kontrastuje s volbou výraznějších barev i hudby. Film upoutá stylem sedmdesátých let, jímž jsou pečlivě a s elegancí zachyceny postavy i prostředí rozlehlého, klaustrofobicky působícího bytu. Duch doby je dotvářen autentickým televizním zpravodajstvím, které hrdinové sledují na obrazovce. Přes množství reálií nejde o drama v dokumentárním stylu, ale o dramatický příběh s lyrickými a tragickými prvky. Nalezneme v něm i melodramatické tóny. Lze tu odkrýt jistou sebezhlíživost, projevující se slabostí pro efekty (třeba útěk kanárka nebo expozice snových scén).
Věčný rebel a kdysi i levicový aktivista Marco Bellocchio (1939) byl dlouho zastíněn svým generačním souputníkem Bernardem Bertoluccim. Do popředí jej vynesly až dvě zralá, vyrovnaná díla. První z nich, Hodina náboženství, věnovaná nedávno zesnulé matce, se zabývá jejím obrazem a rolí církve. Ten druhý, Dobrý den, noci, věnoval svému otci, o něhož přišel v dětství. Vedle terorismu zde jde i o zobecněnou roli otce, kterého personifikuje Aldo Moro. Film získal mj. několik cen v Benátkách a Cenu FIPRESCI udělenou Evropskému filmu 2003.