K nejoblíbenějším vypravěčským tématům patří putování mudrce, vladaře (či boha v lidské podobě), který se v přestrojení vypraví mezi prostý lid. Zjišťuje takto poměry v zemi, povahy svých bližních, nebo naopak hledá duchovní obohacení, zpravidla čistou a nezištnou lásku. Nyní toto téma zužitkoval hongkongský snímek Čínská odysea (domácí ohlasy název rozšířily na Čínskou odyseu 2002, což však mate, protože příběh je zasazen do středověké Číny za vlády dynastie Ming - a v připojeném roce 2002 jen vznikl).
Režisér Jeff Lau, jenž pod pseudonymem sepsal i scénář, zachoval výchozí pohádkové schéma, avšak posunul je k převlekové komedii evropského ražení, která v lehčím tónu vypráví o touze žít v souladu se svými city a přesvědčením. Budoucí císař a jeho sestra princezna, nespokojeni s nadvládou své matky císařovny-vdovy, se pokusí uprchnout z paláce, aby štěstí hledali za jeho zdmi. Nejprve se to podaří dívce, později i jejímu bratru, když se nabídne, že ji nalezne.
Důležitým prvkem jsou záměny sexuálních rolí. Princezna Wušuang, která putuje v mužském převlečení, se seznámí s jinou sourozeneckou dvojicí, která netuší její pravou identitu. Princezna se tak ocitá lapena v síti opětovaných i neopětovaných citů, které později ještě zkomplikuje její bratr. Příběh pozvolna spěje k závěrečnému ponaučení: pokud se dva lidé velmi milují, jejich vztah může dosáhnout takové intenzity, že si navzájem vymění i své původní osobnosti...
Lau ve filmu předem zavrhl převahu orientální mystiky, dobře známé z řady japonských napůl pohádkových, napůl hororových příběhů. Naopak počítal i s evropskými či americkými diváky. Pro ně nachystal jakousi ironickou projížďku dobře známým světem nejrůznějších klišé a ustrnulých stereotypů. Odkazuje k hollywoodským melodramatům (když vášnivý polibek, kamera obkroužený dokola, provází hřmotně sentimentální hudba vyjadřujíc dojetí i odhodlání), ale i k stylizovaným soubojovým scénám z dobrodružných hongkongských a čínských filmů (Tygr a drak, Hrdina). Užívá i zvyklostí čínského divadla, najmě operního, které se vyžívá v pestrých kostýmech, ale také náznakovosti. Výpravnost Čínské odyseje - v některých okamžicích má nádech majestátního vzmachu - není rozhodně samoúčelná.
V Čínské odyseji se ustavičně prolíná dojímavé milostné pnutí s ironizujícími přesahy, která mnohdy sklouzávají do parodie. Nenesou se ale ve znamení destrukce, režiséru postačí, aby příslušná (akrobatická či milostná) scéna byla mírně přepjatá nebo trvala o zlomek déle, než je bezpodmínečně nutné - a okamžitě cítíme znevažující odstup. Nebo ukáže až groteskně vyhlížející útěk davu, když se objeví obávaná postava. V podobném duchu režisér nakládá i s bohatou symbolikou. Ať již jde o motiv rozkvetlé broskvoně či třeba nestvůrně zvětšené ucho. Stylizace prosakuje i do pěveckých pasáží, které opakují to, co bylo předneseno v komentářích.
Významové přesahy se přirozeně odrážejí i v modelaci postav, pod jejichž vnější expresivitou, s jakou se pohybují i jednají, záhy rozpoznáme šetrné zveličení. Ostatně Tonyho Leunga, zde představující pobudovitého "Krále tyrana" Li Jilonga, do něhož se princezna zahledí, i když on ji považuje za muže, jsme mohli vidět v jedné z hlavních v již zmíněném Hrdinovi. U mladého císaře (hraje ho Čang Čen) dokonce zaznamenáme - přinejmenším v účesu - prolnutí do afroamerického typu.
Nadsázku prozrazuje i celkový styl vyprávění; opírá se o komentář a časté nahlížení téže události z různých úhlů pohledu. Přímí účastníci i náhodní svědci totiž vytvářejí své vlastní verze, od ostatních se více či méně lišící. Lau tak reaguje nejen na dávné "vícepohledové" příběhy z rodu Kurosawova Rašomonu, ale především na módní relativismus, připouštějící různé varianty téhož dění. Bylo by ovšem naivní očekávat, že tato idea je v tomto veskrze zábavném filmu jakkoli více rozvinuta, třeba k odkrývání hlubších vrstev průběhu...
Čínská odysea chce především bavit, obávám se však, že pro svou ne vždy kompaktní formu bude oceněna s plným porozuměním. Výsledkem je totiž určitá vypravěčská kostrbatost bez obratnější provázanosti jednotlivých stavebních segmentů, příběh se spíše podobá pestrému leporelu rozličných nápadů nežli spojitému, cíleně stupňovanému vypravování.
Na produkci filmu se překvapivě podílel Wong Kar-Wai, uznávaný mistr psychologických miniatur (známe např. Stvořeni pro lásku) - a dokonce zapůjčil i některé své kmenové herce, najmě Tonyho Leunga.
