Choking Hazard

Podobná věc jako u Bolera: to, že něco má všechny vnější atributy hraného celovečerního filmu, ještě neznamená, že k tomu lze jako k hranému celovečernímu filmu kriticky přistupovat. Zatímco však Bolero svou amatérskost maskovalo profesionálním obalem, Choking Hazardu je třeba přičíst se cti, že se o nic podobného nesnaží a "na plnou hubu" se hlásí k tomu, čím je: legráckou hlavně pro ty, kdo jej vytvářeli, a v menší míře i pro publikum. A stejně jako v případě Pána prstenů (když už jsme u těch drastických srovnání) je i na Choking Hazardu daleko zajímavější to mimofilmové "okolo" než biják samotný. Příběh? Spíš situace, ostatně jak to u hororů bývá. Parta mladých lidí se někdy v polovině září sejde na víkendovém kurzu hledání smyslu života. Vede jej slepý filosof Reiniš (Jaroslav Dušek) a motel Halali, ztracený uprostřed lesů, pro něj představuje ideální místo. Jenomže baf: z temného hvozdu přikvačí armáda zombivců. Zombie myslivců, chápete?

Zombie myslivci jsou dost vtipný nápad - a on taky Choking Hazard vypadá daleko líp na papíře než na plátně. Až to jednoho svádí brát výsledný film jako pouhé pracovní demo, s tím, že "ostrá" verze teprve přijde. Protože to, co se v osmnácti (!) kopiích dostává do našich kin, směle snese srovnání s kvalitně udělaným homevideem. Otevírá se tu otázka daleko zásadnější, než je na první pohled patrné: jestliže si film stanoví za cíl bavit a tento cíl splní (jako že Choking Hazard nebude mít nouzi ani o diváky, ani o jejich smích), lze po něm chtít, aby splňoval aspoň minimální kritéria "regulérního" filmu? Podobné úvahy vzbudil už Kameňák, ale srovnání s ním si Choking Hazard opravdu nezaslouží. Radši se podívejme, co že to tu hapruje.

Nejvíc herci. "Regulérní" (už je tu to slovo zase) filmoví jsou tady dva – Dušek a Dolanský – a ani jeden víceméně nesnese výtek; u Duška sice těžko říct, nakolik je toporný sám o sobě a nakolik kvůli roli slepého mudrlanta, ale Dolanský vykazuje v roli pozoruhodně životaschopného fracka Vernera pozoruhodnou životaschopnost. Pak se po plátně pohybuje pár lidí, kteří herecké zkušenosti mají (Švejda, Fialková), ale chybí jim režisér, jenž by je z nich dostal. Největší potíž nastává s největší skupinou – totiž s lidmi, kteří herci nejsou, ale pokoušejí se hrát (což představuje úplně jiný režijní přístup než použití neherců jako takových): grimasy Ondřeje Neffa coby jednoho ze zombivců ještě omlouvá "nemrtvá" stylizace, ale v případě takového Romana "Izziho" Izaiáše (kapelník skupiny Doga) je jen dobře, že jeho postava jehovistického pornoherce (ne)zemře jako jedna z prvních. Na druhou stranu – jehovistický pornoherec (další nápad z kolekce "dobré na papíře, zabité na plátně") je přece taky stylizace... Zkrátka a dobře, "herectví" v Choking Hazardu spočívá drtivou měrou v ochotnickém deklamování a nejkomiksovější zombivecky klátivé chůzi a la Plan 9 From Outer Space (konečně správné srovnání, i když režisér Marek Dobeš asi není tak ambiciózní jako Ed Wood a má narozdíl od něj sebereflexi); je na vás, jestli vám to tak vyhovuje.

Další amatérismy jsou na každém kroku: razantní, ale jinak zbytečné intro (a outro) s Dádou Patrasovou navlečenou v koženém oblečku za čtyřicet tisíc (proč?), "nejvypečenější" místa filmu podstrčená pod úvodní titulky (jako by se jich tvůrci nemohli nabažit), HDTV kamera neustále cestující po podivně bezúčelných švencích a jízdách (o děleném obrazu ani nemluvě), rádobyefektní zpomalování a zrychlování pohybu, které namísto iluze profesionality vytváří dojem "heleďte se, jaký čudlík jsme na té kameře objevili!", masky na úrovni okresního maškarního plesu... Slušná je muzika z různých zdrojů, nicméně podkládat scény honiček se zombivci pořád dokola ryčnými vypalovačkami taky brzo omrzí; to už je zajímavější to vyvrhávání do rytmů country. Scenáristicky tu kromě základní situace dojde k jedinému zajímavému momentu, totiž k příchodu zombivců inteligentnějších než byla první vlna, ale ani tudy cesta daleko nedovede. A těch pár hlášek?

Teď ovšem mluvím z pozice člověka, který se zabývá filmy. Kdyby mi Choking Hazard pustili kamarádi na nějaké pařbě, asi bych je uznale poplácal po zádech, jak se působivě vyblbli, a vyptal bych se jich na pozadí a na veselé historky z natáčení. Protože ty jsou tu nejzajímavější. Všichni "herci" (seznam zahrnuje kohokoliv od filmových kritiků a pornoherce až po bezejmenné nadšence) pracující za symbolický honorář 1 Kč, vyčerpávající natáčení po nocích ve skutečném motelu Zálesák (ano, v tom ohyzdném baráku u silnice na Karlovy Vary), hospodaření s ultranízkým třímilionovým rozpočtem (všechny rekvizity půjčené, doprava a strava z vlastní kapsy), legendy o blátu a maratónech ve bdění... Až Choking Hazard vyjde na DVD s těmi kily bonusů, které tvůrci slibují, pak se konečně stane tím, čím předchozí krátkometrážní opus režiséra Marka Dobeše Byl jsem mladistvým intelektuálem: kultíkem mezi fanoušky, kteří objektem svého zájmu pobaví leckterou společnost a jednou si třeba zkusí natočit něco podobného. Autorům zatím nelze než vzdát čest za vynaložené nadšení a úsilí a eventuálně počkat, jestli se příště neozvou s nějakým opravdovým filmem.