Film Buď v klidu působí jako vzpomínka na zlaté časy „tarantinovské gangsterky“, které zavládly někdy v polovině 90. let minulého století. Obsahuje dokonce mnohé z ingrediencí, které se kdysi zasloužily o úspěch Tarantinovy Pulp Fiction: Johna Travoltu, Umu Thurmanovou, Harveyho Keitela, vtipné dialogy a množství bizarních figurek ve vedlejších rolích. Díky všem těmto prvkům výsledek není zcela nudný či nepovedený, přesto ale působí jako matný odlesk postrádající energii originálu.
V těch zmíněných zlatých časech daného žánru (přesněji řečeno v roce 1995) vznikla i komedie Barryho Sonenfelda Chyťte ho!, v níž se poprvé na filmovém plátně objevil hlavní hrdina příběhu, newyorský gangster Chili Palmer v podání Johna Travolty. Palmer, původně vymahač dluhů pro mafii, se ve filmu Chyťte ho! ocitne v prostředí hollywoodské smetánky a rychle si tu vybuduje pozici úspěšného filmového producenta.
Děj Buď v klidu navazuje na Chyťte ho! s určitým časovým odstupem. Chili Palmer je nyní Hollywoodem již patřičně otrávený a rozhodne se filmovou branži vyměnit za hudební. S orientací v neznámém prostředí mu pomáhá Edie (Uma Thurmanová), čerstvě ovdovělá manželka hudebního producenta. Oba společně se snaží vydat desku talentované začátečnici Lindě (Christina Milianová), která je však svým stávajícím manažerem nucena vystupovat v podřadném baru. Na tomto jednoduchém půdorysu vyrůstá až neuvěřitelně spletitá, překombinovaná zápletka. Střetávají se v ní hned tři různorodé mafiánské bandy - afroamerická, bělošská a ruská – a způsob, jakým se nakonec navzájem zneškodní, připomíná gangsterky Guye Richtieho. Jednotlivé peripetie jsou však nepodstatné. Ostatně je zřejmé, že i sami tvůrci se víc než o příběh jako celek zajímali o jednotlivé dílky skládačky – dialogy či svérázné charakteristiky vedlejších postav.
John Travolta na plátno vnáší svůj charakteristický jakoby zpomalený rytmus, tentokrát však působí téměř ospale. Za celý film, jinak plný přestřelek a pokoutních rvaček, není nucen udělat snad ani jediný rychlejší pohyb. Jeho taneční číslo s Umou Thurmanovou má pak vysloveně vzpomínkový charakter: každý, kdo viděl Pulp Fiction, si ho musí dát do souvislosti s jejich vystoupením v baru u Mazaného králíčka.
Mezi figurkami z podsvětí v Buď v klidu vyniká zejména The Rock v překvapivě zdařilé komediální kreaci homosexuálního bodyguarda Elliota s vybraným vkusem v oblékání a nesplněnými hereckými ambicemi. Obdobný, byť poněkud lépe utajený tvůrčí mindrák ovládá i hrozivého černého gangstera Sina LaSallea (Cedric the Entertainer). Další výrazné miniatury ve filmu vytvořili i Vince Vaughn (Vybíjená – Běž do toho na plný koule), Harvey Keitel či Steven Tyler ze skupiny Aerosmith.
Jedním z vydatných zdrojů humoru v původním filmu Chyťte ho! byla důkladná znalost prostředí hollywoodské továrny na sny se všemi jejími výstřednostmi. Svět populární hudby v Buď v klidu naproti tomu nepůsobí zdaleka tak realisticky – pouze se neustále povšechně zdůrazňuje jeho „drsnost“ a „nebezpečnost“. Naopak všechny drobné vydařené vtípky se v Buď v klidu tak či onak vztahují k filmovému prostředí a kontextu. „Nesnáším pokračování,“ utrousí Chili Palmer hned v úvodu snímku. Ve finále zase vidíme ex-bodyguarda Elliota na plakátě po boku Nicole Kidmanové.
Režisér filmu F. Gary Gray se již v minulosti osvědčil jako zručný řemeslník: jeho lupičský remake Loupež po italsku si co do sofistikovanosti a elegance nijak nezadá se slavnějšími Dannyho parťáky. Také v případě Buď v klidu po vnější stránce naplnil většinu náležitostí žánru komediální gangsterky. Na rozdíl od jeho deset let starých vzorů – Chyťte ho! a Pulp Fiction – mu ale chybí půvab originálu.
