Jeden z nejočekávanějších filmů letošního roku vzbudil už při svém uvedení na festivalu v Cannes velmi silné emoce. Nabízí totiž zcela nevšední zážitek, který hraničí s fyzickým prožitkem. Příběh manželského páru, jenž se odjíždí vyrovnat se ztrátou malého syna na opuštěnou chatu v hlubokých lesích, je nejen plný nečekaných zvratů, dusné atmosféry, explicitních záběrů, ale také fobií mistra postmoderní režie, dánského režiséra Larse von Triera. V Antikristovi se snoubí tajemnost Lynchova Twin Peaks, Tarkovského Stalkera s hororovou atmosférou Kubrickova Shining či série Saw. Antikrist je však především silně vizuálním zasvěcením do lidského podvědomí, z něhož vystupují démoni, o jejichž síle jsme neměli potuchy.
Temná cesta touhy
V hororově laděném příběhu o manželském páru, který se pokouší vypořádat s bolestnou ztrátou dítěte, rozehrává režisér Lars von Trier prastarý konflikt protikladů: chaosu a řádu, přírody a kultury, magie a moderní vědy, jež je tu zastoupena psychologií. Zatímco se Ona (Charlotte Gainsbourgová) zabývá středověkou literaturou o čarodějnictví, On (Willem Dafoe) je profesionálním terapeutem. Když nešťastnou náhodou přijdou o jediného syna a žena se zhroutí, uvěří manžel ve svoje terapeutické schopnosti a rozhodne se, že ji z jejich depresí dokáže vyléčit jedině on sám. Odváží ji do lesa jménem Eden, kde v dřevěné chatě strávila poslední léto se synem. Pomocí terapeutických experime
zdroj:
Archiv
ntů a hypnózy se manžel pokouší pomoci své ženě, ale přitom sám začíná podléhat děsivým vizím, v nichž se objevují divoká zvířata symbolizující bolest, zmar a smrt. Víkend na chatě, kde chtěli obnovit vzájemnou důvěru a lásku, se díky záludnosti jednoho a ješitnosti druhého změnil v boj o život. Lars von Trier neustále dokazuje, že jeho zasvěcenost do určité oblasti (ať už to jsou hollywoodské filmové žánry nebo evropská filosofická tradice) je navíc obdařena velkým nadhledem. V Antikristovi tak mohl spojit prvky psychologického thrilleru a hororu, a přitom se mu podařilo natočit film, který nahlodá divákovu mysl i bez pokusů o složitou interpretaci.
