Upřímně řečeno, nový snímek Jana Hřebejka Svatá čtveřice je všechno dohromady. Tak, jak tomu  koneckonců u špatných českých filmů bývá.

Podle tvůrců Svaté čtveřice je snímek určen všem divákům, kteří se nudí v posteli, což má být zjevná narážka na velmi zoufalý sexuální život víceletých manželství. Podle scénáristy Michala Viewegha lze tento problém vyřešit vlastně velmi jednoduše. Stačí se vypravit někam hodně daleko k moři a tam pustit uzdu svým erotickým fantaziím. Trapnými hrdiny téhle pseudomoralistické řachandy jsou dva elektrikáři (Jiří Langmajer, Hynek Čermák), kteří vyrazí s manželkami do Karibiku, aby opravily větrem poničené dráty. Viewegh zná zjevně život spodiny natolik dobře, že hned od začátku se pokusil být realisticky upřímný.  Na ostrovy v Karibiku udeří vichr, co napadne místní obyvytele?

Erotický silnoproud

Pozvou si z Evropy elektrikáře, aby jim pomohli. Místní zjevně sjíždí  starý český film Parta hic a mají jasnou představu o zlatých českých ručičkách. Jasně, kritizovat hned takhle z kraje, není úplně upřímné. Pravdou ovšem je, že po tomto ekvilibristickém úniku za šukandou k moři, jsem začal lámat nad snímkem hůl. Cílem filmu však není ukázat divákovi krásy Mexického zálivu, ale rozjet před ním filmovou nahoru po česku. Manželské páry mají pocit, že žijí šedivý a nudný život a že skrze postel se všechno zlepší. A tak všichni sedí, chodí a mluví. A mluví hodně dlouze a řeší!

Bezvýznamné tlučení slámy dojde do fáze, kdy všichni i přes pár maličkých výhrad pochopí, že cestou z bludného kruhu je výměna partnerů. Do té chvíle jen blbý film začíná objevovat taje uměleckého dna dvou spřízněných tvůrců, kteří se možná nikdy neměli potkat. Hanbaté scény jsou prázdné, příšerné a k uzoufání trapné. Hřebejk se rozhodl možná natočit odvážný film, ale vznikla bizarní podívaná, z níž se člověku dělá špatně od žaludku. Nechci nikomu sahat do svědomí a samozřejmě do jeho vkusu, ale po hodině jsem nechápal, co mi vlastně ti dva pánové chtějí sdělit. Mám se smát tomu, jak toporně dochází k plánované nevěře? Nebo si mám držet ruce před očima, abych neviděl svrasklou kůži protagonistů? Možná po mne chtějí, abych se během filmu pokusil být psychologem! Ha, v tom to asi bude.

První místo v trapnosti

Tohle si od Viewegha nepřečtete, to musíte vidět! Takhle halasně diváky láká do kina distributor a je docela možné, že nahota v tomto ohledu zafunguje na výbornou. Ale ani kdyby se na plátně kymáceli dva ohromní pindíci, nahaté scény ještě z blbosti dobrý film neudělají.  Průšvihem tohoto filmu je vlastně všechno. Najít hlavní kámen úrazu je docela těžké a pitvat se v osmdesáti minutách zbytečných scének a dialogů se fakt někomu, kdo tohle viděl do konce, nechce.

I přes velké výhrady k Hřebejkově tvorbě, je tento počin pádem na opravdové dno. Erotické scény v sobě nenesou žádný skutečný nádech erotiky, divák se nezasměje a pravděpodobně ani nechopí celý smysl téhle taškařice. Je jím snad poselství, že v manželství lze zažít všechno možné, nebo že v Karibiku nemají dobré elektrické sítě? Nebuďme však jen nespravedliví a zlí. Filmaři nemají české publicisty v lásce, jen kritizují a haní jejich výtvory. Hřebejkovi se povedla jedna úžasná věc. Už jste se někdy cítili bez přestávky 80 minut trapně?

Hodnocení: 20 %