Režisér Jaroslav Soukup - ještě dříve, než začal natáčet nablýskané hity pochybný kvalit - se ve svých počátcích věnoval ambiciózním projektům, a to jak námětově, tak i vypravěčsky. Záchvěv strachu se odehrává v temném období po potlačení revolučního vzedmutí v roce 1848. Vypráví o jednom z čerstvě propuštěných vůdců někdejšího povstání, od něhož se bývalí přátelé distancují, a on sám se ocitá v centru pozornosti tajné policie.

Jeho jméno má být totiž zdiskreditováno zfalšovanými důkazy o údajném udavačství. Pozoruhodné je vizuální zpodobnění Prahy na začátku druhé půle 19. století, vlhkých dlažeb a zatuchlých špeluněk. Soukup zdařile vylíčil bezmoc člověka, jenž se ocitnul v situaci vyobcovaného nešťastníka, sugestivně postihl dobu, po jejíž nehybné hladině se nanejvýš mohl zvířit záchvěv strachu.