Po pádu Tálibánu bylo dívkám v Afghánistánu povoleno vrátit se znovu do škol. Noqreh má však smůlu: její konzervativní otec si myslí, že dívky vzdělání nepotřebují, a povoluje jí navštěvovat pouze školu koránu.

Noqreh tedy každé ráno předstírá, že koná podle jeho příkazu. Jen co je však otec z dohledu, vymění Noqreh své pantofle za boty na vysokých podpatcích a vydá se do normální školy, kde se dívky kromě jiného učí také sebeúctě.

Na hodině politiky začne Noqreh formulovat svůj sen stát se prezidentkou své země. Jako inspirace jí slouží bývalá prezidentka Pákistánu Benazir Bhuttová... Poněkud záhadný název filmu vychází z básně Federica Garcíi Lorcy.