Odcizení mezi nejbližšími příbuznými bývá vždy závažnou poruchou rodinného souzení. Otec a syn se nejenže nestýkají, ale dokonce ani jeden druhého nepozná, když se náhodně setkají. Není se čemu divit, když mravně vychýlený otec po dlouhou dobu pobýval ve vězení a jeho syna po smrti matky vychovával někdejší rodinný přítel... Avšak normalizační požadavky si vynutily optimistický, téměř budovatelský výhled do budoucnosti.