U zrodu tohoto filmu stála touha vyjádřit svůj obdiv k Jeanu Vigovi a jeho slavné filmové eseji Na slovíčko, Nizzo! natočené v roce 1930. Jakýsi odborný dohled nad filmem měla dcera slavného režiséra Luce Vigová. Autory jsou režiséři, kteří v kinematografickém spektru stojí jinak velmi daleko od sebe. Sedm velmi osobních pohledů na Nice nám umožní navštívit toto přímořské letovisko různými způsoby.

Před pětasedmdesáti lety zde neznámý mladík pobíhal se svou skrytou kamerou po promenádě a natáčel to, čemu sám říkal sociální dokument nebo ještě přesněji zdokumentovaný pohled. Na slovíčko, Nizzo, pokračování je především pocta umělci, jenž se zapsal do historie světového filmu více než jedním neobvyklým dokumentem. Jean Vigo je považován za jednoho z otců poetického realismu. Snímek je plný explicitních odkazů na Vigovu esej. Stejně jako tehdy i dnes je marné hledat děj. Například vize Raoula Ruize je spíše surreálným pohledem.