Hrdinka hry Rozárka chce vzít na sebe vinu svého otce, venkovského šumaře Valenty, který se ze zoufalství i ze msty stal žhářem. Rozárka se střetává se sobectvím, citovou prázdnotou, předsudky a i s představou, že hodnota člověka je přímo úměrná jeho majetku. Proti tomuto světu stojí Rozárčina lidská opravdovost a vůle nepoddat se zlobě a postarat se o své malé sourozence, za něž se cítí po matčině smrti odpovědna. Televizní adaptace klasika českého obrození J. K. Tyla v provedení souboru Národního divadla z roku 1977 je režijním dílem Františka Filipa.