Legenda praví, že výzkumné centrum v Suchumi, hlavním městě dnešní Abcházie, bylo Sověty koncem 20. let vybudováno s cílem vytvořit křížence mezi člověkem a opicí. Vysněná bytost světlo světa nikdy nespatřila, stejně jako komunistický „nový člověk" předpovězený Marxem. V sešlých kulisách suchumského institutu ale lidé a opice žijí pospolu dodnes; první omezováni tlakem turbulentních společenskopolitických změn, druhé vystaveny nemilosrdnému testování nových léčiv a medicínských postupů. Na státoprávně sporném území při břehu Černého moře, které nenávratně poznamenal rozpad Sovětského svazu i následné gruzínsko-abchazské konflikty, jim tak je společné, že se stali smutným reliktem série neúspěšných experimentů z minulosti. Dokumentární esej se zamýšlí nad vztahem člověka k primátům, jemu nejvíce podobnému řádu savců, aby poukázala na zhoubný vliv ideologických dogmat i neopominutelnou roli víry a etiky v každém vědeckém výzkumu.