Na Kamčatku pronikli jako první ruští kozáci v 17. století. Nehostinný, ale nádherný kraj poté začal systematičtěji zkoumat v roce 1725 Vitus Bering. Ten také jako první zjistil, že Kamčatku od Aljašky odděluje průliv, jež byl později pojmenován na jeho počest. Systematičtější ruská kolonizace začala až v polovině 19. století a exploatace kamčatské přírody vyvrcholila za sovětské vlády. Ruští kolonisté se setkávali s původními obyvateli Kamčatky - Kamčadaly.

Kočovníky, kteří zde žili doslova "od pradávna", začala zpracovávat pravoslavná církev a vodka. Po roce 1920 pak sovětské úřady, které nepochopily, že místo Čukčů, Korjaků a Evenů je u jejich kočujících stád. Dnes žije na obrovském poloostrovu 390 000 obyvatel. Každý z nich má "svůj" kilometr čtvereční, 30 000 z nich jsou původní domorodci. Změny po roce 1990 se dotkly i jich. Na jedné straně ekonomická nejistota, postsovětské administrativní šlendriány, ale na straně druhé prostor pro hledání vlastní identity: návrat k přírodě, volný život a často i snaha poodhalit roušku dávných náboženských kultů.