Případ Zdisława Marchwického zřejmě nedá Macieji Pieprzycovi spát ještě dvacet let poté, co natočil dokument pojednávající o (možná nespravedlivě odsouzeném) sériovém vrahovi. Jeho zájem však nevyplývá z nezralé fascinace tématem, které nepochybně vzbudí senzaci, ale z pobouření a přirozeného lidského nesouhlasu s tím, že státní mašinerie zničila život pravděpodobně nevinného člověka. Bezmoc vyplývající z tohoto protestu nalezla výraz v umělecky zdařilém kinematografickém díle.