I v socialistické společnosti mívaly ženy problémy, zvláště když se provdaly bez vědomí rodičů. Avšak tento motiv se stává vlastně jen zarámováním samotného příběhu - dívčina matka začne sama vzpomínat na své životní osudy. Vidíme, jak ji na konci války zachránila sovětská armáda a ona sama se pustila do nadšeného budování spravedlivější společnosti. Když jsou zakládána zemědělská družstva, prosazuje jejich rozvoj, zprvu netušíc, že do přízně se jí chtějí vlichotit i zakuklení nepřátelé. Nynější mladí lidé, někdy jednající příliš emancipovaně, často ani nedomýšlejí, jaké oběti museli podstoupit jejich rodiče, aby oni mohli spokojeně žít a studovat. Cesta ženy patří mezi nenápadná normalizační díla, která chtějí zdůraznit, že teprve nyní si lidé mohou vychutnávat přednosti, které s obtížemi prosazovaly předcházející generace. Plakátovitost zpracování připomíná schémata 50. let nejen černobílými společenskými protiklady, ale také ilustrativním vyprávěním.