Dokument věnovaný Bulatu Okudžavovi je především svědectvím o písních, které žijí vlastním životem. O písních, které do svého repertoáru zařadili naši zpěváci a písničkáři, např. Jaromír Nohavica a Hana Hegerová. Nosným pilířem celého pořadu jsou pak okolnosti slavného Okudžavova brněnského koncertu v říjnu roku 1995. Z tohoto předposledního Okudžavova veřejného vystoupení se navíc zachoval unikátní záznam, z něhož zatím Česká televize odvysílala jen některé části.

Tvůrci Věčné písně se rozhodli jít méně tradiční cestou - nepředkládají střihový sled úryvků písniček, nabízejí písně celé (s vynikajícími překlady Milana Dvořáka), umožňují sledovat cestu skladeb prostorem, porovnávat originální Okudžavovu interpretaci s verzemi českých umělců - minimálně v případě Jaromíra Nohavici se jedná o kongeniální souznění. Bulat Okudžava se narodil v roce 1924, zemřel v roce 1997. V době, kdy vznikaly první zárodky tohoto dokumentu jsme si připomínali jeho nedožité osmdesáté narozeniny. To podstatné na Bulatu Okudžavovi však nejsou prázdná výročí, ale nadčasový vzkaz, který nám prostřednictvím své poezie zanechal.