Hluboce humanistické melodrama o moci hudby, pokoře a duchovní odpovědnosti, oceněné na festivalu v Benátkách a v r. 1957 nominované na Oscara (první rok, kdy se udělovaly ceny za nejlepší neanglicky mluvený film), se odehrává v Barmě roku 1945, na samém sklonku války a těsně po jejím skončení. Japonsko kapitulovalo, ale duše živých ani mrtvých stále nejsou usmířeny – to si uvědomuje i četař Mizushima, který k smrti vyčerpané japonské vojáky probouzel k životu tóny domorodého hudebního nástroje. Film vznikl na motivy stejnojmenné dětské knihy spisovatele Takeyamy Michia, scénáristka Wada Natto (režisérova choť) však výrazně modifikovala její atmosféru. Ichikawa Kon, jak patřilo k jeho specialitám, zpracoval tentýž námět podle jejího scénáře hned dvakrát – podruhé to bylo v roce 1985. EIGA-SAI 2015 uvádí u příležitosti 70tého výročí konce II. světové války původní verzi filmu (byť v podobě – proti vůli režiséra – dodatečně sestřihané). Film vznikal za dramatických okolností v době, kdy válečné rány byly ještě čerstvé a stal se jednou z prvních reflexí války z pozice japonských vojáků, jež pronikla za hranice. Ichikawovi se dlouho nedařilo získat povolení k natáčení v Barmě, pod tlakem distributorů proto nejprve natočil v domácím prostředí první díl, teprve poté měl možnost pouze s představitelem hlavní role a na pouhý týden do Barmy vycestovat a realizovat tam nezbytné exteriéry.