Staropražské příběhy Ignáta Herrmanna se dočkaly mnohých filmových převodů, zpravidla na téma, že postaru se do nekonečna žít nedá. Autoři tohoto snímku si však příběh posunuli do doby současné, čímž jistý starosvětský akcent setřeli - místo toho zdůraznili výchovné poselství. Vyprávějí o rozmazleném Arturovi, jenž si namlouvá půvabnou Leontýnu, ale zprvu velký úspěch nemá. Nepočítal totiž s tím, že dívka, byť též pochází z bohaté roediny, je emancipovaná mladá dáma, která se neštítí žádné práce, vyznává samostatný úsudek a vyznává moderní zásady ve vztazích mezi lidmi. Ve filmové podobě je děj přenesen do ateliérové současnosti doby vzniku filmu.