Film o zklamaném muži, kterému se splní přání, aby znovu vypadal jako Zac Efron, a ne jako Matthew Perry.
Na začátku je Mikovi sedmnáct a vypadá jako Zac Efron (který jej hraje). Tehdy mu jeho spolužačka Scarlett (Allison Millerová) sdělí, že je těhotná. Učiní tak v klíčovém momentě, kdy Mikova budoucnost, nebo alespoň jeho universitní školné, závisí na jeho výkonu v basketbalovém zápase. Ale... Proč by měla sedmnáctiletá dívka v roce 1989 toužit okamžitě po dítěti? A pokud ano, proč by měla její budoucnost i budoucnost jejího milého skončit s miminkem a nástupem do práce? Už tehdy bylo víc možností. A proč se rozhodla sdělit mu novinu zrovna v takovém okamžiku? Představa sedmnáctiletého mladíka, který odhazuje míč během hry, aby běžel za dívenkou, mne ani nerozesmála. Třeba je to myšleno jako satira...
Po takovém začátku se ovšem vezmou a mají dvě děti. Z dívenky je po dvaceti letech dospělá manželka (Leslie Mannová), která právě vyhání z domu manžela Mika (v této podobě jej hraje Matthew Perry). Není to šťastně manželství. Mike trpěl celou dobu touhou po ztracených možnostech. A své ženě, které říká Scar (jizva), to připomínal až příliš často. Scarlett byla doma s dětmi, ale teď se chystá udělat kariéru zahradní architektky, chce ukázat, že má pro něco talent.
Mike se tedy odstěhuje k svému nejlepšímu kamarádovi Nedovi (Thomas Lennon), který je v životě úspěšný a po škole, kde dost vytrpěl, se mu nestýská. Zato Mikovi ano, stojí tam na chodbě a toužebně zírá na fotografii basketbalového týmu z doby, kdy byl „někým“ a měl před sebou vyhlídky na skvělou budoucnost. Tu zatím utopila nezajímavá práce v obchodní branži. Objeví se tajemný starý školník, prohodí s Mikem pár slov, a nedlouho po tom se Mike přestěhuje do svého mladičkého těla z roku 1989. V něm nicméně zůstane jeho osobnost z roku 2009. Počátkem nového života je krásná bitva s kamarádem Nedem s mnoha zbraněmi z Nedových oblíbených komiksů, sci-fi a fantasy filmů. Pak ho Ned jde zapsat do školy, kde předstírá, že je jeho otec. Neda silně zaujala paní ředitelka (Melora Hardinová) a jejich společné scény jsou z celého filmu asi to nejkomičtější.
Dojde na to podstatné, co chtěli autoři filmem sdělit: Mike zjistí, že od jeho školních let se věci změnily, od homosexuality až po jazyk, kterým se mezi mladými mluví. A že se také mnohé věci nezměnily a fungují stále stejně spolehlivě: rychlá auta, rváči, alkohol, večírky a hluk. (Hudba se změnila, rámus ne.) Mikeovy děti mají školní problémy, o kterých jako otec neměl ponětí, ale jako „spolužák“ jim chce pomoci a snaží se je ochraňovat. U syna Alexe (Sterling Knight) pomůže rozvinout jeho talent pro basketbal.
Zac Efron v hlavní roli je dalším z řady „ohnivých“ mladíků, což je dobré pro mladé, zejména dívčí obecenstvo, Leslie Mannová je slušná herečka a Hardinová s Lennonem se snaží. Viděli jsme již horší věci…
Osobnost sedmatřicetilého muže, se kterým se rozvádí manželka, umístěná v těle sedmnáctiletého kluka, na kterého kromě rozvodu doléhají i každodenní životní situace, by mohla být komická, přesto tu jsou některé situace uměle vyhraněné. Mike je Scarlett odmítnut, protože pokud je teď mezi gymnazisty módní mít starší milenku, ona to nechce. Později je sváděn vlastní dcerou Maggie, která je mu vděčná za porozumění. To vše nepřekračuje hranice pravděpodobnosti v rámci komedie. O skutečnou satiru na poměry v rodině a společnosti ale nejde, na to je to příliš mělké a s očekávaným, byť ne zrovna nejpravděpodobnnějším koncem. Kolik asi mužů středního věku by odmítlo mladé holky, když by jich byla kolem nich taková spousta, protože stále touží po stárnoucí manželce? I Mikeovy přednášky k mladým spolužákům o odpovědnosti k rodičovství a životu vůbec jsou značně otřelé a jejich podání nedůvtipné. Ani reakce spolužáků (chybí tu výraznější herecké talenty) humoru moc nepomáhají. Prostě to není stejná třída, jaká byla ve filmu Velký ( Big).
Pokud tento film sděluje, že v životě dostaneme jen jednu šanci, je většinou pravdivý, ale myšlenka, že nejlepší rozhodnutí lze udělat ve věku sedmnácti let, je neúmyslně komická. Úvahy o „svatosti rodiny“ tvůrci sdělují dost nepřesvědčivě. Napadá mě spíše jedno velmi staré motto: Ani tebe bych tak nemiloval, kdybych nemiloval především čest.
