Vyhrocené souboje na život a na smrt se dnes odehrávají hlavně ve třetím světě, kde jsou i tamější kinematografie schopny dobře zachycovat společenské rozdíly. V brazilském případě to byly Město bohů (2002) a Elitní jednotka (2007), v jihoafrickém Tsotsi (2005). A také v mexickém Životě za zdí (2007).
Zóna je zbohatlické městečko zasazené mezi nekonečné chatrče chudiny, obklopené vysokým plotem a je strážené početnou ochrankou. Rodiny zde mají vlastní samosprávu a výsadu: dokud bude v Zóně trvat mírové soužití, pak sem mají mexické úřady vstup zakázán. Jedné bouřkové noci proniknou do Zóny vetřelci. Trio mladíků přišlo krást, přitom jeden z nich uškrtí postarší Mercedes (Claudia Beckerová). Dva z lupičů jsou zneškodněni – postříleni – místní ochrankou, třetí prchá. V nastalém zmatku umírá i strážník, kterého zastřelil bojácný soused Ricardo (Claudio Obregón). Nad ránem se rozehrává hned několik akcí, které mají zabránit tomu, aby Zóna ztratila svá privilegia. Půjde o odstranění všech svědků, kteří by byli ochotni o zločinu vypovídat.
Futuristické vize z dřívějších filmů rozlišovaly ve společnosti hrstku vyvolených, bydlících ve zdánlivé utopii, a masy živořících chudých, vše v rámci realistických sociálních dramat. Život za zdí je ale především snímkem o korupci – ve všech jejích podobách. K zobecňující výpovědi o společnosti posloužil režiséru Rodrigu Pláovi značně schematický scénář. Jednotliví hrdinové se stávají nositeli určitého lidského prototypu. Plá společně se scenáristkou Laurou Santullovou líčí mexickou společnost velmi temně. Ukrytého zločince je nutno chytit a umlčet, mrtvol se musí Zóna zbavit. Hrubá síla a peníze přemohou ty, kteří projeví náznak lidskosti. Takovým je neodbytný policista Rigoberto (Mario Zaragoza), jenž na peníze nereaguje.
Na jedné straně Zónu reprezentuje obhroublé zbohatlictví Gerardovo (Carlos Bardem) a Andreino (Marina de Tavirová). Ti věří v moc úplatků a pistolí. Dovedou rychle odhalit vnitřního nepřítele v podobě Rigobertova informátora. Jejich obvinění jsou přitom bez důkazů a pomýlená.
Druhou tváří Zóny je sofistikovaný architekt Daniel (Daniel Giménez Cacho), přesvědčivý řečník, který se jen snaží chránit svou rodinu a komunitu. Ruce si nikdy neušpiní, zůstane v pozadí a sám sebe přesvědčí, že nebylo jiného řešení, že konal mravně a spravedlivě. Daniel je korumpován vlastním slabošstvím a dovede svůj humanismus vyměnit za „nutný“ kompromis. Proti všem pak stojí policista Rigoberto, naštvaný na povýšené zbohatlíky, kteří si myslí, že jsou nad zákonem. Jeho úporné vyšetřovací metody připomenou poslední spravedlivé detektivy z amerických kriminálek. Jenže Rigoberto čistý nezůstane…
Jediná naděje spočívá v mladých, kteří ještě nepřišli o všechny ideály. Šestnáctiletý Danielův syn Alejandro (Daniel Tovar) nejdřív jako jeho kamarádi podlehne fanatickému honu na čarodějnice. Pak ale pozná Zlo zpoza zdi osobně, když se střetne s prchajícím zlodějíčkem Miguelem (Alan Chávez). Je to jen malý vystrašený kluk, který se nechal strhnout partou a je nyní v pasti, z níž nevede mnoho cest. Jedna vede právě přes Alejadra.
Režisér uruguayského původu Rodrigo Plá potvrzuje silnou stránku latinskoamerického filmu: tamní tvůrci se při pošilhávání po Hollywoodu naučili sdílnosti a formální vyspělosti. Zároveň jim zůstalo odhodlání pro zanícenou kritiku. Životu za zdí lze vyčítat šablonovitý děj, ale takové hodnocení by svědčilo o nepochopení autorského záměru. Cílem snímku je přece odehrát jakousi symbolickou „pašijovou“ hru, která ve vypjatých chvílích odhalí lidské charaktery, jež jsou ve své ustrašenosti a malosti ochotné spáchat ty nejhorší zločiny.
