„Stopařův průvodce po Galaxii je možná nejpozoruhodnější knihou, jakou kdy vydalo mamutí nakladatelství na Betě Malé medvědice … V mnoha ležérnějších civilizacích na Východním okraji naší Galaxie dokonce Stopařův průvodce nahradil velkou Galaktickou encyklopedii jakožto zdroj veškerého vědění a moudrosti,…“
Douglas Adams: Stopařův průvodce po Galaxii, 1979
Stopařův průvodce po Galaxii je ale také jeden z nejvýraznějších fanouškovských fenoménů posledních desetiletí. Nezáleží na tom, zda jste tuto humoristickou sci-fi zaznamenali poprvé jako rozhlasový pořad, „nejslavnější pětisvazkovou knižní trilogii všech dob“ či jako počítačovou hru. Galaxii Douglase Adamse si buďto zamilujete, anebo ji raději rychle opustíte. Letos se Stopařův průvodce dočkal také své filmové podoby, o kterou Adams dlouho usiloval, ale jejíž premiéry se bohužel nedožil. Poohlédněme se v krátkosti za osudy jednoho z největších anglických humoristů dvacátého století, 196centimetrového Douglase Adamse, i za dlouhou a trnitou cestou, po níž kráčelo několik generací filmařů usilujících o natočení Stopařova průvodce po Galaxii.
V roce 1952, kdy v Cambridgi lidstvo odhalilo strukturu deoxyribonukleové kyseliny, přišel v témže městě na svět také další nositel iniciál DNA – Douglas Noel Adams. Narozdíl od výše zmíněné chemické sloučeniny byl ale celoplanetární význam Douglase Adamse světu dlouho utajen. Cambridgi zůstal Adams věrný, na zdejší univerzitě se však spíše než o studium zajímal o spolkový život. Na dráhu „píšícího herce“ ho přivedla představení jeho staršího kolegy Johna Cleese. Adams tedy založil divadelní družinu, která se prezentovala kousky jako Several Poor Players Strutting and Fretting (neboli Několik špatných herců se vtahuje a otravuje). Po absolvování university v roce 1974 se pak Adams podílel na spoustě rozhlasových i televizních skečů, například pro Grahama Chapmana (člena Monty Python) či Ringo Starra (ex-člena The Beatles). Podílel se rovněž krátce na Monty Pythonově Létajícím cirkusu či na kultovním sci-fi seriálu z produkce BBC Doctor Who, žádaných finančních úspěchů však svým dílem nedosáhl. V roce 1976, kdy prožíval snad nejvýraznější duchovní i materiální krizi, však přišel s nápadem, který natrvalo změnil jeho život. Oprášil dávný nápad s terénním průzkumníkem intergalaktické encyklopedie působícím na Zemi a jedno z nejvýraznějších komediálních sci-fi se mohlo začít pomalounku rodit…
Kvůli Adamsovu sklonu k nedodržování smluvních termínů to sice nebyl zrovna porod bezbolestný, v roce 1977 však přeci jen mohlo začít natáčení šestidílného rozhlasového seriálu stanice BBC Stopařův průvodce po Galaxii. Již v roce 1978 tak mohli první posluchači slýchat „klasický“ příběh o uťáplém Pozemšťanu Arthuru Dentovi, jemuž horliví úředníci nechali zničit domovskou planetu. A poněkud překvapivě mezi nimi nechybělo ani pár recenzentů z předních anglických tiskovin, kteří se podíleli na rostoucím věhlasu Adamsova díla. Hlavní zásluhu na úspěchu však měla šeptanda mezi fanoušky. Ze seriálu výjimečného rovněž po stránce technické (při natáčení byl používán vícestopý záznam, novinkou bylo využití elektronických zvukových efektů) se tak zrodil hit, kterého si brzy všimli i knižní vydavatelé a producenti z televizní sekce BBC.
Knižní podoba Stopařova průvodce po Galaxii, která vyšla v roce 1979, se ihned zařadila mezi knižní bestsellery a na dlouhé měsíce opanovala čelo žebříčků. A neméně úspěšně se vedlo druhému dílu, nazvanému Restaurant na konci vesmíru (1980). Oba byly přirovnávány k tomu nejlepšímu z knih Kurta Vonneguta a jejich úspěch si mnozí vysvětlovali vhodným načasováním do období sci-fi šílenství po uvedení Hvězdných válek a Blízkých setkání třetího druhu. V roce 1980 se objevila rovněž druhá řada rozhlasového seriálu a hned o rok později debutoval Stopařův průvodce také na televizních obrazovkách. I přes zmatky během natáčení, které se podepsaly na výsledku (druhou Zafodovu hlavu se loutkářům dařilo rozhýbat zřídkakdy, a proto v řadě záběrů zůstává herci na rameni nečinně viset), si série získala pozornost na obou stranách Atlantiku a jen rozmnožila počet fanoušků, který se kolem Stopařova průvodce nashromáždil. Seriál navíc proslul díky neobvyklému vizuálnímu pojetí, které za pomoci klasických triků simulovalo tehdy začínající (a zároveň módní) počítačovou grafiku. Rozbroje, které při natáčení vypukaly mezi Adamsem a producentem a režisérem Alanem J. W. Bellem, však zapříčinily, že druhá plánovaná řada nikdy nevznikla.
Neúspěchem končily rovněž snahy Douglase Adamse o zrod celovečerního snímku. Přesto se však Adamsovu dílu dařilo pronikat i do jiných médií. Již na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se v britských divadlech objevilo několik divadelních adaptací, na nichž se podílel sám Adams. S jednou z nich je však spojen první výrazný neúspěch Stopařova průvodce po Galaxii. Týkal se megalomanského londýnského představení se zpěvy, které se dočkalo odsudku od kritiky i nezájmu diváků. Na motivy Stopařova průvodce po Galaxii vznikla rovněž jedna z nejpopulárnějších počítačových her osmdesátých let či komiksová adaptace. Během dlouholetých snah o natočení filmu navíc Adams napsal také několik knižních pokračování Stopařova průvodce (v roce 1982 vznikl Život, vesmír a vůbec, o dva roky později Sbohem, a díky za ryby a v roce 1992 Převážně neškodná), řadu dalších knih jako byla humoristická novela Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho a její pokračování Dlouhý, temný čas svačiny duše či počítačovou hru Starship Titanic. Obrovskému úspěchu Stopařova průvodce po Galaxii se však žádná z jeho prací již nikdy nepřiblížila. Když však svět obletěla zpráva, že 11. května 2001 Douglas Adams zemřel na zástavu srdce, smutek fanoušků ze ztráty obdivovaného autora i z vědomí, že již nikdy nespatří světlo světa další příběh Arthura Denta, byl nelíčený. Přesto se však podařilo alespoň realizovat Adamsův vysněný projekt – celovečerní film Stopařův průvodce po Galaxii…
ZDE si přečtěte o dlouholetých snahách natočit film Stopařův průvodce po Galaxii
