Portrét dvojice z okraje společnosti v době Krize Zeptej se prachu (Ask the Dust) scénáristy a režiséra Roberta Townea (oscarový scénář k Čínské čtvrti) vyniká technickou precizností, na příběh samotný jako kdyby ale sedla až přespříliš silná vrstva stáří… a prachu.

Towne v Zeptej se prachu zpracovává autobiografickou románovou látku Johna Fanteho z roku 1939. Arturo Bandini (Colin Farrell) je americký mladík italského původu. Přestěhoval se z Colorada do Los Angeles, aby se tu věnoval literární kariéře. Sní o výstavní blondýně po boku a světovém bestselleru ve výkladu. Zatím má ale jeho sen až příliš tvrdé obrysy: laciný přízemní pokoj v hotelu na nechvalně známém Bunker Hillu, záda shrbená nad psacím strojem a na dosah přesušený tabák + svraštělý pomeranč. Hlava zoufale bez nápadů a fotografie H. L. Menckena, vydavatele a jediné spásy, na zdi. A přes to, že větrem bičované ulice se hemží přímo skadnálním množstvím nezadaných slečen, Bandiniho postel je prázdná jako jeho kapsy.

Přes poněkud archaické obracení románových stránek, které obstarává titulkovou sekvenci, se do příběhu dostáváme velkolepým CGI přeletem Los Angeles třicátých let, jenž končí v Bandiniho pokoji. Hrdina má poslední čtvrťák a situaci vyřeší příkladně: vyrazí do nálevny. Neobjedná si však posledního panáka, ale kávu s mlékem. Možná právě to charakterizuje celý film, jenž má nakročeno do chytlavých míst, ale končí poněkud banálně a bez satisfakce. Ale zpět do nálevny, kde mexická servírka Camilla (Salma Hayeková) Bandinimu přináší nepitelnou hnědou břečku. Frustrace mladého literáta vrcholí, avšak jiskru, která mezi hrdiny vzplane, nelze přehlédnout. O to větší překvapení, že Bandini Camillu za kávu vypeskuje.

Bandini i Camilla žijí kdesi v předpokoji očividně rasistické společnosti – on má mindrák z italských předků, ona zase z původu mexického. Bandini, klopotně hledající své životní téma, se za Camillou později vrací, aby jí znovu pokořil, a hledal krátkodobou útěchu u bláznivé židovské fanynky Very Rivkinové (Idina Menzelová). Zhruba v polovině snímku se odehraje několik událostí, které Bandinimu a Camille umožní alespoň chvilku spokojeného života. Camilla je ochotná vzdát se kvůli Bandinimu všeho, co kdy chtěla – bělošského jména i práce. Ale obětuje něco i sebestředný mladík?

Svým pomalým tempem se Zeptej se prachu příjemně vymyká z běžně dostupné americké produkce. Drama má na jednu stranu daleko do kýčovité romantiky, na druhou stranu však trpí jednostranným akcentováním rasismu okolní společnosti na úkor hlubšího pohledu do niter hrdinů. Především do Bandiniho. Colin Farrell jím strachem z neúspěchu, vrozeným soucitem pro lidi ulice a naopak necitelností vůči Camille zmítá přesvědčivě, ale trošku neefektivně. V několika okamžicích dokáží Bandini a jeho tvorba působit ironicky, většinou je však klopýtání stereotypně vykresleného umělce + jeho monology k uzoufání vážné. Energická Camilla Salmy Hayekové je nejvýraznější postavou snímku. Její temperament, odvaha, zranitelnost a v neposlední řadě hereččin přirozený šarm magnetizují divákovy oči, jenž často pouze přebíhají po dokonalé iluzi přímořského centra zábavy. V roli Bandiniho starého vyhořelého souseda Hellfricka se po scéně v županu prochází Donald Sutherland (a dává tak vzpomenout na tematicky podobný Schlesingerův Den kobylek z roku 1975).

Renomovaný scénárista a občasný režisér Towne věnoval velkou péči výtvarné a řemeslné stránce filmu. Vypiplaná výprava častého spolupracovníka bratří Coenů Dennise Gassnera (Muž, který nebyl) i kulisy starého Los Angeles vytvořené v Kapském městě a na počítačích dělají z „Města andělů“ třetího hráče Zeptej se prachu. Kamera Caleba Deschanela (Umučení Krista) evokuje písčitými tóny a sešeřelou atmosférou suché větry z pouště, který duje i pozdějšími venkovskými lokacemi.