Kdo by neznal čtveřici zelených bojovníků proti zločinu – Michelangela, Leonarda, Rafaela a Donatella. Kdo by neznal Želvy ninja. Zrodily se z obyčejných želviček v newyorských kanálech, do nichž kdosi nezodpovědně vyprázdnil plechovky s radioaktivním odpadem. A pod dohledem bývalého samuraje mistra Třísky (jenž se obdobným způsobem proměnil v obří krysu) vyrostly ve zdatné válečníky. Jejich bojůvky s drobnými kriminálníky, ale i neustávající vzájemné pošťuchování si zamilovaly miliony malých fanoušků po celém světě – na přelomu osmdesátých a devadesátých let patřily Želvy ninja mezi nejoblíbenější dětské hrdiny. Vždyť to z comicsu dotáhly k několika animovaným seriálům, filmové trilogii, do počítačových her a samozřejmě i na pulty hračkářství. Dnes se Želvy ninja vracejí podobě CGI animovaného snímku. A začínají tam, kde jejich předchozí filmová dobrodružství končila.
Nerozbornému bratrství je dávno konec, každý ze čtyř želváků šel vlastní cestou. Leonarda vyslal mistr Tříska do pralesů střední Ameriky meditovat o životě a zdokonalit své vůdcovské vlohy. Osamění se však Leovi celkem zalíbilo – hraje si tu na „ducha džungle“, jenž občas ztrestá partičku nájezdníků. Ostatní tři chlapci stále obývají doupě ve stokách New Yorku, do boje se ale vrhá už jen horkokrevný Rafael, který na sebe bere kostým osamělého mstitele, přezdívaného Noční strážce. To technicky nadanému Donatellovi nezbývá než vysedávat u telefonu a poskytovat první počítačovou pomoc uřvaným klientům. Michelangelo pro změnu dostává do těla od rozdováděných dětiček, lačnících po narozeninovém pobavení. Nastal však nejvyšší čas, aby se vše navrátilo do původních kolejí. Zlo totiž nikdy nespí a blížící se události slibují, že bude v newyorských ulicích hodně živo i dlouho po setmění. Jenže Leonardův návrat z dobrovolného vyhnanství je jedna věc a zformování týmu je věc druhá…
Asi nejpříjemnějšími překvapením celého projektu je, jak moc to želvím ninjům v počítačové animaci sluší. Věhlasný kult se vrací v podobě, v jaké ho měli někdejší diváci rádi. Třeba ono typické hašteření mezi čtyřkou želváků pochopitelně scházet nemohlo. Ale všímavý pozorovatel se nadchne pro takové drobnůstky, jako jsou poklopy od kanálů anebo omlácené popelnice. To vše je stylizované do podoby upomínající někdejší seriály, zároveň ale působí bezmála realisticky. A samotní želváci jsou v CGI verzi až nečekaně sympatičtí chlapíci. Zdá se, zdá, že tvůrci ve skutečnosti útočí na zbytky infantilnosti ve dvacetiletých, kteří příběhy želvích ninjů hltali už jako děti. Těžko předpokládat, že četné „meditativní“ sekvence plné nostalgického filosofování na téma bratrství míří k uším dnešní drobotiny, jež požaduje zběsilou akci od úvodních po závěrečné titulky.
Novou generaci tvůrci spíše odbývají. Neuspokojí ji v epických akčních pasážích, jež se mimochodem často obejdou bez titulních hrdinů. Ano, už expozice celého filmu je patřičně efektní, vsází ale na nesprávný žánr, když přichází s legendou ve stylu Pána prstenů. Scény vypůjčené z počítače animátorů Petera Jacksona načrtnou příběh o světovládném králi Kikanovi, jenž před třemi tisíciletími získal nesmrtelnost, ale zároveň proměnil své spolubojovníky kamenné sochy a do našeho světa přivábil třináct netvorů, kteří dodnes „straší“ pozemšťany.
Proti želvákům tak má stanout nepřítel nad jiné mocný. Pro příslib efektních bojových scén jako dělané. Jenže tradičními soupeři želváků jsou šílení vědátoři a válčící ninja klany a nikoli o světovládu usilující megapříšery. Není tomu pro nic za nic – boj ninjů proti filmovému nepříteli vyzní nepřesvědčivě, nereálně, chcete-li, a ze všeho nejvíc vypadá jako intro tuctové akční videohry. A to je zklamání. Zejména můžeme-li srovnávat se šťavnatým zápasem mezi Leonardem a Rafaelem, který je navíc doprovázen nádherně animovanými provazci „noirově“ hustého deště. Oč více by přišel vhod návrat zrádného ninjy Trhače, jehož tvůrci zbaběle zavrhli už v úvodním komentáři.
Režisér Kevin Munro a jeho animátoři svými Želvami ninja navázali na kdysi průlomové sci-fi Final Fantasy: Esence života (2001), jež chtělo ukázat počítačem stvořené, přesto ale realistické lidské hrdiny. Nutno dodat, že v tomto směru programátoři za poslední pětiletku o mnoho nepostoupili. Zato ve vytváření svébytně stylizovaných filmových světů jsou o pořádný kus dál. Želvy ninja jsou toho zjevným důkazem. Krom již zmiňované „deštivé“ scény film ale mnoho dosud nevídaného nepřinášejí. Výjimkou může být snad pokrok v nasvícení anebo dynamických nájezdech kamery. V tomto směru už Želvy ninja dohnaly, a možná dokonce předehnaly, své hrané konkurenty.
Navzdory úspěšnému kopírování trendů současných velkofilmů nelze Želvy ninja považovat za špičkový akční snímek – hluchých míst obsahují více než požehnaně, zápletka je veskrze průhledná a souboje nepřinášejí kýžené vzrušení. Coby nostalgická vzpomínka na staré zlaté časy ale snímek funguje spolehlivě a valnou většinu někdejších želvofilů jistě potěší.
