Vztah dvou učitelek základní školy možná není tím nejtypičtějším východiskem pro psychologický thriller, ve filmu Zápisky o skandálu se však stane odrazovým můstkem pro napínavé drama prezentující ty nejtemnější stránky lidské povahy. Vypravěčkou a jednou ze dvou hlavních hrdinek je dějepisářka Barbara (Judi Denchová), stará panna v předdůchodovém věku, která dosud nepřekousla hořkost nad svým prázdným životem, osamělostí a nenaplněnými ambicemi. Do jejího jednotvárného světa zničehonic vstoupí nová, mladá a krásná kolegyně Sheba (Cate Blanchettová). Barbara k rodícímu se přátelství upíná veškeré své naděje a když se jí později dostane do rukou nebezpečné tajemství Shebina sexuálního života, začne od zbožňované přítelkyně její náklonnost vymáhat pod pohrůžkou prozrazení…
V Barbaře bychom ovšem na první pohled žádného psycho-démona nehledali. V podání Judi Denchové (která se režisérem Zápisek Richardem Eyrem spolupracovala už na Příběhu jedné ženy) vzbuzuje spíše sympatie, když se suchým humorem a pichlavou ironií komentuje nevalné vyhlídky svých netalentovaných studentů a upachtěnou snaživost učitelských kolegů. Teprve v pozdějších fázích filmu vyplouvá na povrch nejasná sexuální orientace a další skryté stránky její povahy: zatrpklá závist a snaha násilím si vynutit to, čeho se ostatním lidem dostává jaksi samo od sebe. A také pošetilá víra ve vlastní bludy – to když se na stránkách svého deníčku stylizuje do parodie na Virginii Woolfovou a dětinsky se rozplývá nad důvěrným vztahem, který druhá strana vidí úplně jinak.
Barbařina přítelkyně, protihráčka a posléze i oběť, Sheba, je jejím pravým opakem. Má všechno, co Barbara ve svém životě postrádá: milující rodinu, peníze, krásný dům, dobré sociální postavení. Cate Blanchettová ji vykreslila jako bohémku ze zámožných poměrů, která nikdy hmotně ani citově nestrádala (i když ona sama by nejspíš tvrdila opak) a své nadmíru liberální názory si může dovolit jen díky blahobytu, v němž strávila celý život. Propast mezi oběma ženami rafinovaně ilustruje například scéna, kdy je Barbara pozvána k Shebě domů na oběd: zatímco její rodina se povaluje po domě v džínách, Barbara se dostaví svátečně nastrojená a musí předstírat, že má později „ještě nějakou schůzku“.
Třebaže předlohou Zápisek o skandálu je stejnojmenný román Zoe Hellerové, z filmu je výrazně patrný i rukopis autora scenáristické adaptace Patricka Marbera. Ten podobně vypjaté drama citů a vášní uvedl na scénu ve své divadelní hře Na dotek. Marber si ve filmu částečně pohrává s metodou nespolehlivého vypravěče. Celý příběh sice vnímáme Barbařinýma očima, její pohled se ale víc a víc odchyluje od skutečnosti. Režisér se ostatně ani nesnaží nám tento rozpor tajit. Zatímco na plátně sledujeme výjevy z Shebina záviděníhodně harmonického rodinného života se stárnoucím manželem (Bill Nighy), pubertální dcerou a synem, postiženým Downovým syndromem, mimo obraz slyšíme Barbařin zatrpklý komentář. V rodinných příslušnících vidí jen přítěž, které by se Sheba měla zbavit.
V druhé polovině snímku se stupňuje napětí (umocněné i hudebním doprovodem Philipa Glasse) i na úkor jednotlivých charakterů a je možná škoda, že finále je koncipováno jako thriller a nikoli jako psychologické drama. V samém závěru pak tvůrci sáhli ke zcela konvenčnímu thrillerovému zakončení, když sledují Barbaru, jak do svých sítí lapá další nic netušící oběť. Přesto jsou Zápisky o skandálu především filmem dvou vynikajících hereckých výkonů. Judi Denchová je dokonalá jako ztělesnění všech nízkých stránek lidské povahy, o nichž raději nechceme moc vědět. V Cate Blanchettové však našla rovnocennou protihráčku.
