Kevin Costner a Ashton Kutcher se setkávají v akčním dramatu o hrdinství, odvaze a odhodlání. A také o tom, kolik klišé se vejde do 136 minut jednoho amerického filmu.
Ben Randall (Kevin Costner) patří k hrdinům své doby. Už takřka třicet let zachraňuje životy námořníků, kterým hrozí utonutí v chladných a rozbouřených vodách severního Pacifiku. A svému povolání už obětoval skoro všechno včetně svého manželství. Ben Randall je záchranářem-potápěčem a ve svém oboru se vypracoval mezi absolutní špičku. Ben Randall je legendou. Jenže ani legendám se nevyhýbá smůla. Stačila chvilka a vcelku běžná akce skončila katastrofou, při níž zahynul zbytek Benova týmu. A Benovi se myšlenky na tragické okamžiky vracejí jako bumerang. Namísto nuceného odchodu na odpočinek je odeslán do výcvikového střediska námořních záchranářů, kde by měl své bohaté zkušenosti předat nové generaci uchazečů o toto nebezpečné zaměstnání. A mezi jinými zde objevuje Jakea Fischera (Ashton Kutcher), plaveckého šampióna, pro něhož je záchranářství další příležitostí jak vyniknout. Je proto na Benovi, aby z mladého frajírka Jakea udělal skutečného profesionála, jenž se bude plně soustředit na úkol zachránit tonoucího z vln oceánu a zapomene na falešná hrdinská gesta.
Film Záchranáři je o něco lepší než očekávání s ním spojená. Jenže, ruku na srdce, co jste očekávali od nového filmu s vyčpělým Kevinem Costnerem a hezounkem Ashtonem Kutcherem v hlavních rolích. Filmu odehrávajícím se ve výcvikovém táboře, kde se své profesi učí adepti hrdinné profese námořní záchranář. Filmu, jehož děj je kombinací Top Gunu (1986) s Dokonalou bouří (2000). Nemnoho. Takřka nic. A Záchranáři také o něco málo víc než nic nabízejí. Scenárista Ron L. Brinkerhoff vsadil na obehrané postupy a konvence. Kdo tedy viděl nějaký film o tom, jak se z neotrkaného a nepokorného mladíka stává skutečný muž, z nějž bude jednou jednička ve svém oboru, ať už je to záchranář, hasič nebo třeba voják, ten zkrátka moc dobře ví, jak se bude Benův a Jakeův příběh vyvíjet.
Valná většina klišé v Záchranářích je spojena s jeho hrdiny. Typickým příkladem jsou obě ženské postavy. Tou první je Benova unavená manželka Helen (Sela Wardová), která je už po léta na odchodu od svého muže. Druhou pak mladá učitelka Emily (Melissa Sagemillerová), jež se v okolí výcvikové základny pohybuje a ví, že pro tyto muže je životním údělem práce – a tak si raději mezi nimi vybírá ty nejlepší kusy k nevázaným románkům. Vedlejší mužské figury zůstávají uvězněny ve svých chlapáckých šaržích, ať už je ztělesňují herci neznámí, anebo ti, jejichž tvář se už pevně vryla divákům do paměti (Clancy Brown, John Heard). A oba ústřední hrdinové? Jejich ztvárnění je zcela v souladu s hereckými schopnostmi protagonistů. Ashtonu Kutcherovi to stále ještě nejvíc sedí v teenagerovských romancích, kde se může blýsknout v rolích nikterak nekomplikovaných mladíků. Také jeho Jakeovi Fischerovi nabídl scénář mnoho situací, v nichž Kutcherovi stačí pohledná tvář a úsměv bezstarostného frajírka. Jakmile však dostává prostor k psychologickým výlevům, začíná být zle. Kevin Costner nikdy nepatřil k oddaným zastáncům charakterního herectví a tomu odpovídá i seznam rolí, v nichž jsme ho v jeho měli možnost vidět. Jen málokdy k jeho hrdinům patřily pochyby a traumata. A obojího má Costner jako Ben Randall předepsáno snad na tři filmy. Podle toho pak taky jeho herecký výkon dopadá – Costner mnohdy tápe a naprázdno deklamuje hrdinovy krize.
Záchranáři vybízejí k zamyšlení nad subžánrem, jenž by se mohl nazývat třeba výcvikové drama. Cosi podivného čiší z podobných titulů. Vrcholná díla mezi těmito snímky jako je Kubrickova Olověná vesta (1987) anebo Schumacherův Tábor tygrů (2000) bývají pohledem rekruta rebelujícího proti nesmyslně buzerující mašinérii. Jejich opakem jsou snímky typu Záchranářů, které na výcvik pohlížejí úhlem výcvikářů. Rekruti jsou zde dobrovolníky odhodlanými učinit jedinou správnou věc a touží být prospěšní komunitě. Takovéto tituly s až propagandistickou důsledností poukazují na důležitost výcviku, jež činí z chlapců chlapi. Asi není náhodou, že se v jejich závěrečných titulcích pak objeví i poděkování armádě. Občas z těchto filmů dovede zamrazit. Kdo touží nechat zlomit vlastní individualitu, podřídit se a stát se kolečkem v dokonale fungujícím týmu? Než najít odpověď je snad lepší zvolit druhou možnost, kterou obdobné filmy nabízejí – vysmát se jim. A pokochat se, v jak lákavém provedení se idealizaci vojenského drilu pokoušejí tvůrci prodat tentokrát.
V případě Záchranářů se jedná o produkt zabalený přinejlepším průměrně. Režisér Andrew Davis je přes všechny své úspěchy (vrcholu dosáhl skvělým Uprchlíkem, 1993) jenom řemeslníkem, který výborný scénář nezkazí, ale mizerný nikterak nevylepší. Tituly jako Přepadení v Pacifiku (1992), Řetězová reakce (1996) nebo Protiúder (2002) mluví za všechno. Také na Záchranářích Davis odvedl solidní práci. To ale znamená jenom jediné: film nepůsobí trapně. Osobitost však nechť od něj raději nikdo neočekává. Záchranáři jsou „jen“ starosvětsky vyvedeným akčním dramatem, které nenadchne a urazí jenom trochu.
