Ve stínu situace, kdy není radno běhat po refýži s batohem na zádech, ačkoli vlastně žádný batoh na zádech nemáte, dostává snímek Zabiji Nixona (The Assassination of Richard Nixon) Nielse Muellera svým tématem docela aktuální, kontroverzní fazónu.
Děj Zabiji Nixona je založen na skutečných událostech, které se začátkem sedmdesátých let odehrály v USA. Pohledem hlavního hrdiny je to doba plná hysterie, podezření a obecného neklidu.
Samuel Bicke (jmenná příbuznost s Travisem Bicklem je čistě náhodná) aka Sean Penn, protože Zabiji Nixona je především o výkonu tohoto výjimečného herce, je neúspěšný manžel a obchodník s nábytkem. Servírka Marie (Naomi Wattsová) se od hrdiny už dávno odstěhovala, s potomstvem i se psem. Sam za nimi přesto stále jezdí, přesvědčuje, špehuje a vůbec doufá, že se k němu Marie vrátí. Měla by, kvůli jeho bezmoci?
V práci má Sam ještě větší smůlu. Na srdci má blaho zákazníka a to v podniku Jacka Jonese (Jack Thompson) nefrčí. Ke cti Samovi slouží, že by se rád osamostatnil a s kamarádem Bonnym (Don Cheadle) touží založit pojízdný prodej pneumatik. Potřebuje půjčku, formulář ale vyplní nesmyslně naivně a tak, že nikdy žádné peníze ani dostat nemůže. Další ze Samových bizarních aktivit na cestě ke dnu je návštěva místní buňky Černých panterů. Sam jim s velkým spikleneckým mrknutím doporučí, aby se přejmenovali na Zebry – mohli by potom na svou stranu totiž získat i bílé.
Tento obraz a ta úvaha přímo definuje Samovo chápání světa. Ten člověk je přerostlé dítě, kterému chybí základní pud sebereflexe a sebezáchovy. On nevidí podstatu, je posedlý vedlejšími prvky, povrchním balastem. A stejný problém má scénář s hrdinou samotným. Studii charakteru nahrazuje popisem okolí. Ani deníková forma a zdůrazněný běh času pak nedokážou dát filmu potřebný spád.
Sam se mezitím pomocí magnetofonu zpovídá svému oblíbenému Leonardu Bernsteinovi a svěřuje se mu se svým plánem: Za všechny jeho trable může prezident Richard Nixon. Shlíží na Sama ze všech televizních obrazovek, nasliboval hory doly a nic nesplnil. Sam se tedy rozhodne unést letadlo, narazit s ním do Bílého domu a Nixona zabít.
Mumlavý hrdina se může tvářit jak chce ustaraně, zdánlivě automatickou sílu podobně laděných Posledních dnů Guse van Santa tím nedožene. Samův budoucí čin postrádá na síle a výmluvnosti – hrdina ani jednou nezapochybuje o sobě samém, ani jednou nás režisér nepustí dál, než že Sam chce Nixona zabít kvůli nesplněným slibům a osobnímu zpackanému životu.
Sean Penn dokázal mezi bezedným zoufalstvím a slepým odhodláním introvertního neurotika najít širokou paletu výrazů. Jeho tekuté lůzrovství se stává smysluplnou atrakcí filmu. Naomi Wattsová i Don Cheadle se drží v chladnějším ranku, jejich výkony odpovídají standardu poslední doby: Marie Wattsové je vynervovaná, poznamenaná Samovým věčným dolézáním a Cheadleův Bonny jako kdyby s tou svou noblesou spadl do autodílny přímo z Měsíce.
Kameraman Emmanuel Lubezki (Řada nešťastných příhod) halí interiéry do pěkných těžkých stínů. V exteriérech potom podtrhuje světlo té které hodiny – prosluněné odpoledne, mrazivě modré svítání.
Niels Mueller chystal svůj celovečerní debut Zabiji Nixona dlouhých šest let. Zatímco řemeslně i herecky jde o film přinejmenším zajímavý, scénáristická bezradnost působí zklamání. Co se psychiky člověka v koutě týče, nelze než raději doporučit Taxikáře Martina Scorseseho. Pokud vás zajímá terorismus, upozornil bych zase na loňské televizní drama Antonie Birdové The Hamburg Cell o pozadí útoků na WTC.
