Na vlně filmových adaptací comicsu připlul již třetí a závěrečný díl trilogie o superhrdinech bojujících za práva utiskovaných mutantů. X-Men se tak v pomyslném žebříčku počtu filmů s comicsovými hrdiny dostávají před (zatím) dvoudílného Spider-Mana nebo (rovněž jen dočasně) jednodílnou Fantastickou čtyřku. Však také před těmito soupeři měli časový náskok – úspěch prvního dílu X-Men (2000) rozvířil tehdy stojaté vody comicsových filmů.
Profesor Charles Xavier (Patrick Stewart) a jeho přátelé se mohou těšit ze zlatých časů pro mutanty – protimutantské spiknutí plukovníka Strykera bylo odhaleno, zločinný Magneto (Ian McKellen) se svými nohsledy, kteří ohrožovali dobré jméno mutantů, jsou buďto uvězněni, anebo živoří na okraji zájmu a s existencí mutantů, zdá se, se okolní svět již smířil. Není však radno nechat se nastalým klidem ukolébat. Přichází totiž nová rána osudu, když věhlasná genetička Kavita Raová (Shohreh Aghdashloová) uveřejní výsledky svého bádání – lék proti genu mutace. Každý z mutantů tak má na výběr: buďto se podrobí léčebné kúře, anebo se dříve či později stane psancem. Magneto získává nový motiv pro své teroristické akce vůči lidstvu a X-Meni mají opět důvod prověřit své schopnosti v ostrém boji.
Přestože je na spadnutí další krize pro mutantské hnutí, jednoho z X-Menů, Scotta Summerse neboli Cyclopse (James Marsden), trápí zcela jiné problémy. Dosud se nepřenesl přes smrt své snoubenky Jean Greyové (Famke Janssenová) a svých kolegů se straní co možná nejvíce. Jiskřičku naděje, že mocná telepatka přece jen přežila, v něm vyvolají halucinace, ženoucí ho k jezeru Alkali, kde měla jeho láska zahynout. Scott je tak první, kdo zjistí, že Jean Greyová vstala po vzoru bájného ptáka Fénixe „z popela“. Mnohem silnější a schopnější než kdykoli předtím, nejmocnější ze všech mutantů. Nová bytost však není přívětivou ženou, jakou znají její přátelé, ale nelítostným stvořením, které mezi stranami dobra a zla nevidí příliš mnoho rozdílů…
Byl to právě snímek režiséra Bryana Singera X-Men, který zavrhl barvotiskovou, naivní podívanou à la Batman a Robin (1997) a objevil pro comicsové filmy cestu civilního pojetí – nakolik jen hollywoodský akční sci-fi spektákl může být realistický. Ani snímek X-Men: Poslední vzdor nepřekvapil, když si ponechal stylizaci předchozích dílů a uchoval si onoho civilně-akčního ducha. Ze všech tří snímků série je X-Men: Poslední vzdor relativně nejcomicsovější. Přispěla k tomu i snaha scenáristů navázat na některé z nejslavnějších comicsových příběhů X-Menů, konkrétně The Dark Phoenix Saga a z ní vycházející Phoenix Rising (mapují smrt a znovuzrození Jean Greyové) a Gifted (který je východiskem pro dějovou linii věnovanou léku proti mutacím, autor tohoto comicsu Joss Whedon se ostatně podílel na jedné z verzí filmového scénáře).
Snad nejpatrnějším negativem třetích X-Menů je viditelný ústup jednotlivých postav do pozadí ve prospěch kolektivního hrdiny. Přehnaný počet postav, který už v dílu číslo dvě způsobil nejeden dějový zmatek, dostoupil nyní ve trojce svého vrcholu. Šanci vyniknout nedostává žádný ze sympaťáků (včetně minulým dílům kralujícího drsňáka Wolverina v podání Hugha Jackmana, natož pak stále více se vytrácejícím Storm Halle Berryové či Rogue Anny Paquinové) ani z padouchů. Dokonce ani vždy charismatický Ian McKellen nemá jako Magneto co nabídnout, zaujme snad jedině Aaron Stanford jako mladý zlostník Pyro. Konec je i slovním přestřelkám mezi Wolverinem a (nečekaně brzy odklizeným) Cyclopsem, které nemohou zastoupit ani půtky mezi prvním z jmenovaných hrdinů a nováčkem Beastem alias moudrým (a modrým) vědátorem Hankem McCoyem (komik Kelsey Grammer, známý ze sitcomu Frasier).
Nutnost kličkovat mezi celou řadou zápletek navíc neumožní vychutnat si všechny efekty, detaily a drobnůstky zařazené pro potěchu diváků (opět například neschází drobná rolička pro duchovního otce X-Menů – a desítek jiných comicsových postav – Stana Leeho, první filmovou úložku dostal jiný comicsový scenárista, jenž se nesmazatelně zapsal do historie X-menů, Chris Claremont).
I přes všechnu kritiku je ale zřejmé, že režisér Brett Ratner dostoupal třetím dílem X-Menů na jeden ze svých tvůrčích vrcholů. Řemeslník použitelný pro všechny žánry (série akčních komedií Křižovatka smrti, i lecterovský thriller Červený drak s Anthonym Hopkinsem) velmi bedlivě nastudoval dva předchozí snímky Bryana Singera, a to se mu vyplatilo. Na úvod Ratner navnadí dynamickou akční sekvencí z „terminátorsky“ postapokalyptických kulis, která vrcholí Wolverinovým soubojem se Sentinelem, obřím robotem naprogramovaným na zabíjení mutantů. A přestože už na ni v dalších minutách nenaváže, solidní filmařskou úroveň udrží až do cíle.
Navzdory přelidněnosti a dějové roztříštěnosti se Ratnerovi a jeho týmu podařilo natočit celkem svižně odsýpající snímek, jež patří k tomu lepšímu, co mezi filmovými adaptacemi comicsu v posledních letech vzniklo. Kdo si oblíbil obě předchozí části trilogie, jistě nebude zklamán ani tentokrát, komu akční velkofilmy zrovna dvakrát nevoní, ten se zázraku od snímku X-Men: Poslední vzdor nedočká a oprávněně se kinosálu s tímto titulem vyhne.
